Rozhovor s Danem Drápalem o jeho nové knížce na téma křesťan a finance.
Nedávno jsi vydal brožurku zabývající se financemi. Co tě k tomu vedlo?
Vedlo mě k tomu to, že se mi zdá, že v knize Přísloví jsou takové velice praktické rady, jak nepřijít na buben. Znám řadu křesťanů, kteří se zaručili někomu za nějaký úvěr a pak plakali nad výdělkem, protože museli splácet něco, co s nimi nemělo prakticky nic společného, než právě to, že se někomu zaručili za úvěr. Tak jsem chtěl napsat takový manuál, kde jsou různé biblické rady, jak hospodařit, aby se lidé nedostávali docela často do vážných potíží.
Bible se dost podrobně věnuje problematice peněz. Proč tomu tak podle tebe je?
Je tomu tak, protože peníze v našem životě – ať chceme nebo nechceme – hrají velkou roli. Mně se na Bibli moc líbí, že je docela střízlivá. Říká, že láska k penězům je počátkem zla. Nicméně neříká, že peníze jsou počátkem zla. Peníze nám umožňují hospodářský rozvoj, umožňují nám nějak existovat. Bez nich by ekonomika nebyla možná. Prostě, pokud se s nimi nakládá nesprávně, tak to vede ke katastrofám.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal k výbuchu ve Vrběticích: Každý se musí rozhodnout, čemu bude věřit
Vidíš nějaký zásadní rozdíl ve vztahu k penězům ve Starém a Novém zákoně?
Já tam nějaký zásadní rozdíl nevidím. Kdyby tam nějaký zásadní rozdíl byl, tak by se to dalo odvodit od nějakých Ježíšových výroků. Jsou lidé, kteří vidí rozdíl v tom, že desátky byly ve Starém zákoně povinné. Ten spor o desátky je nekonečný. Nikdy jsem neměl nějakou potřebu někoho přesvědčovat, že má platit desátky. Ale na druhé straně jsem udělal osobní zkušenost toho slova z Malachiáše, že když Boha vyzkoušíme s desátky z čistého majetku, tak Bůh nám požehná. Já jsem to zakusil, a tu zkušenost mně nikdo neodpáře. Tady s tou zkušeností žiju už před 40 let a rozhodně nelituji, že desátky platím.
Máš nějaké postřehy k financování církví? Ve světě existují různé modely, který z nich je ti nejbližší?
Já jsem vždy razil – i když ne nějak agresivně – myšlenku, že církev by neměla být závislá na státu a neměla by od státu brát peníze. To si myslím doteď. Křesťanská společenství jsou v tom docela osamělá, i když nejsou jedinou denominací, která to takto vidí.
Pokud bere člověk peníze od státu, tak je musí tomu státu nějak vykazovat. V současnosti to není tak, že by se stát přes financování snažil církev nějak ovládat. Právě naopak, snaží se toho financování zbavit, což kvituji s povděkem. Ale v průběhu dějin to tak bylo, že kdo církev financoval, mohl mluvit do toho, co ta církev hlásá a koukat do toho jejich hospodaření. To jsme zažili za komunismu v hojné míře.
Evangelium prosperity bylo aspoň, co týká našich zeměpisných šířek, tématem v 90. letech. Přijde mi, že česká církev se s touto problematikou celkem dobře popasovala v porovnání s Afrikou nebo s Jižní Amerikou. Souhlasil bys s tímto názorem?
V podstatě ano. To hnutí českou církev zasáhlo pouze okrajově, ale nenapáchalo takou paseku jako v některých jiných zemích. Vzpomínám si na Dereka Prince, který když mluvil o evangeliu prosperity, tak zdůrazňoval, že je to nauka, která se může jevit jako fungující v těch zemích, jako jsou Spojené státy. Říkal, že když dojdete na Ukrajinu a začnete tam kázat evangelium prosperity, tak to vypadá jednoduše hloupě, přičemž řada lidí na to naletěla.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Slyšel jsem o nějakém ukrajinském sboru ve Spojených státech, ve kterém bylo na sto pastorů, kteří odešli z Ukrajiny, protože věřili evangeliu prosperity, a když se jim nedařilo na Ukrajině – tam se jim dařit taky nemohlo – tak odešli do Spojených států, aby prosperovali.
Právě ve Spojených státech je velmi aktuální téma křesťan a dluh, protože je tam velmi jednoduché se dostat ke kreditním kartám. Máš nějaké rady, jak se tomu vyhnout?
To všechno je podrobně popsáno v té knížce, co mi nedávno vyšla. Ale moje základní rada zní: pokud je to jen možné, tak se nezadlužujte. Jsou dva typy dluhu, které připouštím, že mohou být správné. Tím prvním je hypotéka. Když platíte hypotéku, je to, jako byste platili nájem, s tím, že po nějakých dvaceti, třiceti letech vám ta nemovitost připadne. Prostě někdy se nedá sehnat bydlení jinak než na hypotéku, i když musíme být opatrní při uzavírání té hypoteční smlouvy.
Tou druhou možností, kdy je to správné, je vypůjčit si na dopravní nebo pracovní prostředky. Například, když někdo je schopný truhlář a vypůjčí si na špičkové vybavení své dílny na úvěr, tak to není špatné, protože ten úvěr mu umožňuje dělat kvalitnější práci.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Ospravedlnění hříšníci
Jednoduché pravidlo je, že si můžeš půjčovat prostředky pro své povolání, neměl by sis nikdy půjčovat na věci zbytné. Máš-li starou televizi a chceš novou, tak si na ni nevypůjčuj, protože se bez ní obejdeš. Nebo například, když podnikáš a chceš mít nové auto, nepotřebuješ si koupit nejlepší SUV, postačí ti auto, které tě vezme tam, kam potřebuješ. Tedy být v tom rozumný a pokud se zadlužovat nemusíš, tak to nedělej.
V případě peněz se nedá obejít okruh otázek souvisejících se štědrostí, dáváním nebo desátky. Máš k tomuto nějaká obecná pravidla?
Už jsem to zmiňoval, začal jsem platit desátky v době, kdy jsem na tom byl nejhůře během svého života. Než jsem dostal státní povolení ke vykonávání duchovenské služby, tak jsem si jako topič vydělával díky různým příplatkům kolem 3000 korun měsíčně. Což byla celkem slušná mzda. Potom jsem se ze dne na den stal vikářem evangelické církve a můj základní plat byl 850 korun měsíčně. V té době jsem se obrátil a začal jsem platit desátky a od té doby žiju život zázraků.
Třeba teď se snažím pomáhat pronásledovaným pákistánským křesťanům. V nedávné době jsem obdržel nějaké nečekané dary a hned jsem věděl, na co to je, že část z toho mám použít na tenhle ten účel. Zase to byl další zázrak. Říkal jsem si předtím, jak tam můžu pomoci? A podařilo se. Když se dívám zpětně, tak se nestačím divit, jak se Pán Bůh o to vždycky staral, abych měl na dobré dílo.
Autor: Michal Nosál Datum: 21. srpna 2021 Foto: Dan Drápal