Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná? Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků.
Jr 17,9–10
V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko!
1J 3,19–20
Naše srdce se chvěje, je prostoupeno obavami, je zmítáno běsy a vášněmi, které nás uvádějí do radostí a rozkoší, ale také do utrpení a tragédií. Je bojištěm protichůdných vůlí a jeho smrdutého bahna se děsíme. Plane láskou, ale přitom jde často o sebelásku. Považuje se za holubičí, a přitom nalézá potěšení v tvrdosti. Chce být dobré, a přitom rozsévá klam a utrpení. Ve svém srdci se nevyznáme a činíme to, co nechceme. Chvěje se ve své nahotě před zrakem Hospodinovým, nespočine, dokud nenalezne pokoj a lásku svého Stvořitele.
Pane, ať mé srdce odhlédne od sebe, aby zahlédlo tebe, Spasitele světa vyvýšeného na dřevě, který chceš každé srdce k sobě přitáhnout a dát mu odpočinutí a svobodu.
J 16,16–23a * Mk 13,24–27
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
