V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl.
Jon 2,3
Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“ Ježíš odešel s ním.
Mk 5,22–24
- duben 1988. Letadlo s devadesáti cestujícími a pěti členy posádky je na cestě do Honolulu. Právě dosáhlo letové výšky 7 000 metrů, když horní polovina kabiny začíná praskat. Za několik málo minut se uvolňuje část pláště nad kabinou. Četní pasažéři křičí ve smrtelné úzkosti. Někteří volají k Bohu, v něhož až dosud nevěřili. O deset minut později se stane zázrak. Pilotu se podaří nouzově přistát na letišti ostrova Mauí. Cestující se objímají, někteří pláčou radostí, jiní volají: „To jsme měli štěstí!“ Zvláštní věc – nikdo už nemyslí na Boha! A přece! Pilot na tiskové konferenci vydává svědectví: „Boží ruka vedla letadlo.“ Tím pro sebe odmítl jakoukoli zásluhu na přistání a vzdal čest Bohu, který způsobil, že se mu to podařilo.
Chci se k tobě upínat, Pane Ježíši, v každé chvíli mého života.
J 10,11–16(27–30) * 1P 2,21b–25 * Ž 136
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
