Jsi spravedlivý, Hospodine, i když s tebou vedu spor. Chci s tebou mluvit o tvých soudech.
Jr 12,1
Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: „Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!“
Mt 20,10–12
My lidé žijeme v neustálých sporech. Bojujeme sami se sebou, se svým egem, se svými přáteli a nepřáteli. Bojujeme se svými partnery, dokonce i se svými dětmi. Odráží se to i v kontextu naší doby a společenské situace. Vynořují se samozvaní odborníci na migraci, na nemoci, na politiku a na proroctví… Žijeme v předsudcích a máme na očích filtry. Boží soud je jiný. Projevuje se v našem svědomí. Bůh je láska, proto nás neodsuzuje. Když tak – odsuzujeme se my sami svými činy. Proto se zastavme a dříve, než bychom chtěli Boha z něčeho obviňovat a svůj hněv ventilovat, přemýšlejme o milosrdenství a shovívavosti – v nich má Bůh své zalíbení.
Svatý Bože, nauč nás nikoho nesoudit a jednat milosrdně, moudře, bez zbytečného hněvu a bez předsudků.
Ef 4,17–24 * L 4,22–30
