Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása.
Ž 34,7
Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
L 11,10
Jedete autem, máte pádný důvod pospíchat, a tak předjíždíte auto před vámi. V protisměru se objeví náklaďák a vy to stihnete jen o chlup. Ještě chvíli potom slyšíte jeho usilovné troubení. Zažili jste otřes, stačilo málo – a už byste nebyli. David na útěku podobně těsně unikl smrti. Stalo se to díky jeho vlastní neuváženosti. Teď ale prožívá úlevu a je vděčný. I já jsem vděčný, že se nakonec nic nestalo. A byla by to kardinální hloupost, kdybych to chtěl zkusit znovu. David ví, že ho zachránil Hospodin. Mohu to říct i já? Mám se i já spoléhat na Boha, protože komusi jinému pomohl? David o tom nepochybuje. Klíčem k víře je totiž situace ponížení, bezmoci a vděčnosti. Tehdy opravdu vnímám, že Hospodin stojí vedle mě a zachraňuje mě.
Pane, ty slyšíš, když k tobě volám. Ukazuj mi, jak mě zachraňuješ od zlého i od mé neuváženosti, ať ti jsem vděčný.
Ef 2,11–16 * L 22,7–23
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
