Císařským patentem ze 4. března 1849 byla opět zaručena úplná svoboda svědomí a všechny zákonem uznané církve dostaly plnou samostatnost v otázce svého uspořádání i řízení vlastních záležitostí.
Radost z císařské milosti byla nesmírná a evangelíci vzdávali srdcem i ústy díky a chválu Hospodinu, že jim naklonil panovníkovo srdce, a s vděčností žehnali vládě dobrotivého císaře. Provizorium však stále ponechávalo některé záležitosti evangelíků v nejistotě, a tak se opět pořádaly konference a posílaly delegace k vládě, aby se svoboda a rovnoprávnost dovedla do důsledků.
Ministerstvo svolalo do Vídně konferenci evangelických zástupců obou vyznání, aby zde předložili návrh církevního zřízení. Konference trvala celý srpen 1849 a navrhla presbytersko-synodní zřízení v čele s církevní radou volenou zástupci obou vyznání a bez konzistoře. K tomu navíc úplnou rovnoprávnost evangelíků, zrušení reversů i všech privilegií římské církve. Ministerstvo laskavě přijalo návrhy konference, ale zatím nespěchalo s jejich prováděním. Celých deset let čekali evangelíci na vyřízení svých návrhů, až byl konečně v roce 1859 Josef Ondřej Zimmerman jako první evangelík augsburského vyznání ustanoven předsedou společné evangelické konzistoře.
SOUVISEJÍCÍ – Dějiny křesťanské církve (část 1.)
Doba svobody už v našem národě zastihla jen poslední živé zbytečky kdysi mocné touhy po evangeliu. Převážná většina již natolik zdomácněla v Římě, že se jí volné proudění let 1848–49 vůbec nedotklo. Ani tak tato doba nepominula bez značného početního růstu reformované církve, jen se k ní už nepřidávala celá města nebo vesnice jako v reformační době, ale zato se ve velkém počtu hlásili jednot- livci nebo celé rodiny.
Nejvíc členů, kteří přestoupili z římské církve, získal v této době pražský sbor a také lečický sbor – a v každém sboru využilo získanou svobodu mnoho jednotlivců, kteří přestoupili k reformované církvi. I v některých krajích, kde dosud o evangelí- cích nikdo neslyšel, vzniklo hnutí ve prospěch evangelia. Došlo k tomu například ve Svébohově u Zábřehu na Moravě, kde díky čtení Písma došly mnohé duše k poznání pravdy a přes veškerý odpor kněží založily místní stanici čítající asi šedesát duší. Podobným způsobem vzniklo v letech 1849–1855 evangelické hnutí v okolí Nového Hrádku a Hronova v Čechách. Na obou místech byly zalo- ženy malé sbory milovníků Boží pravdy, pro něž byl pak v severní české diaspoře ustanoven cestující kazatel.
Převzato z knihy Dějiny křesťanské církve. Vyšlo v nakladatelství Didasko.
