Kéž mají stále takové srdce, aby se mě báli po všechny dny a dbali na všechny mé příkazy, aby se jim i jejich synům vždycky vedlo dobře.
Dt 5,29
Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.
J 13,34–35
Bůh touží po tom, aby se lidem dařilo dobře. To cítíme, aniž by nás to někdo učil. Když je nám dobře, vzdáváme za to díky Bohu. Víme, odkud to přišlo. Ale spojení „aby se mě báli po všechny dny a dbali na všechny mé příkazy“? Dvakrát je tam všechny! Z toho se osypeme, když nám to dojde, a už se necítíme tak dobře. Raději si radost a pokoj v srdci spojujeme s tím, že nás Bůh má rád.
Bůh k Mojžíšovi mluví o té bandě uprchlých otroků a ve své touze v nich vidí Boží armádu. Ale on ví, co je v člověku, proto ta věta vyjadřuje spíš touhu, ne rozkaz. Nedařilo se to, a tak do lidských životů vstoupil Bůh jako člověk, Boží Syn. K těm, co ho následovali, už Ježíš mluvil jinak. Všechno to shrnul vjedno a předložil jim to jako přikázání.
Pane Ježíši Kriste, Boží touha se mi stala přikázáním, když jsem tvůj učedník.
Iz 8,20–23 * L 4,31–37
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
