Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí.
Ž 103,11
Kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost! Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Ř 5,20–21 (B21)
Boží milosrdenství vítězí nad soudem. Neplatí to ale automaticky. Nejprve je třeba uznat svoji vinu a hřích, teprve potom je možné pro oběť Pána Ježíše Krista přijmout milost a odpuštění. Přestože Bůh bude jednou soudit živé i mrtvé, nemá zálibu v souzení, natož ve věčném odsouzení. Pro každého jsou však jen dvě možnosti: pokořit se před Bohem, přijmout nabízenou milost a tak uniknout věčnému soudu, nebo spoléhat na svou spravedlnost a dokonalost. Druhá varianta je však nesmyslná a pyšná. Člověk se s Bohem nemůže měřit v ničem, a už vůbec ne v dokonalosti. Lidský hřích je natolik destruktivní, že jen prolitá krev Božího Syna Ježíše Krista má moc tuto destruktivitu zlomit. Bez Boha je to mimo dosah lidských sil.
Pane Ježíši, dej mi milost každý den si to přiznat.
Mt 18,1–6 * Fp 4,10–23
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
