Co jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?
2S 7,18
Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty.“
Sk 16,15
Ta první věta je pozoruhodná zejména proto, že ji vyřkl sám král. My lidé často máme pocit, že když máme moc a majetek, jsme bohy tohoto světa. Tento král si však dobře uvědomuje, že bez Boha není nic, jen prázdnota. Můžeme mít život naplněný leskem a zábavou, ale když stojíme tváří v tvář konečnosti svého pozemského života, víme, že to podstatné nám uniká. Jsme zde na zemi jen hosté a musíme si přiznat, že bez Boží milosti je náš život bezvýznamný a jedině Boží milost jej drží, pozdvihuje a otevírá nám výhled do budoucnosti.
Pane, prosíme za všechny mocné tohoto světa, ať se v pokoře krále Davida nazývají služebníky, nikoli vládci, protože tento titul patří pouze tobě.
1S 17,38–51 * Nu 9,15–23
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
