Ty jsi zachoval svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil. Vlastními ústy jsi přislíbil a vlastní rukou jsi to naplnil, jak je dnes zřejmé.
1Kr 8,24
Věrný je ten, který vás povolal.
1Te 5,24
Sliby. Mnohokrát je v životě slyšíme a mnohokrát je také sami vyslovíme. Ty vlastní pak často nedodržíme. Děje se to proto, že někdy jednáme zbrkle, neuváženě. Změní se situace, a nám už se slib dodržet nechce, protože se nám už „nehodí do krámu“. Stejné je to často i se sliby, které vyslovíme před Bohem nebo přímo Bohu dáme. Jelikož se takto stavíme ke slibům my, míváme dojem, že stejně nebo podobně se musí chovat také Bůh vůči nám. Náš nebeský Otec je však jiný. On nejedná zbrkle a neuváženě. Právě naopak. Ve svých slibech je věrný. Co slíbí, to také splní. To je nejen naše jistota, ale i naděje. Proč naděje? Protože Boží sliby nám vždy přinášejí požehnání a život.
Věrný Bože, uč nás důvěřovat tvým slibům a plnit v životě ty, které zazněly z našich úst.
Sk 27,16–25 * L 15,11–32
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
