Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě přivedou k příbytku tvému.
Ž 43,3
Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.
L 2,29–32
Být, bydlet, obyvatel, byt, příbytek – z těch vyjmenovaných slov naší každodennosti položme nyní důraz na činnost „být“, která se spíše zdá být ne-činností. A soustřeďme se na to, jak být s Bohem v jeho příbytku. Jenže, jak k němu vůbec přijít? K jeho příbytku býváme přivedeni Božím světlem, věrností, pravdou – z žalmu je zřejmé, že Bůh má značný poetický arzenál. Bůh poskytuje svým světlem součinnost našim očím, takže spolu se Simeonem vidíme. Ale nejedná se jen o vidění, jedná se o vedení, které je pastýřské. Bůh, dobrý pastýř, nás přivádí ke zjevení a k poznání. V „domě chleba“, v Betlémě, Bůh zvláštním způsobem začal přebývat mezi lidmi. Básnicky bydlí člověk?
Děkujeme ti, Bože, dobrý pastýři, za prostředky posvěcení. Chtěl bych se ti přiblížit.
1P 1,8–13 * Za 1,1–6
