Kdo si vybírá a kupuje knihy podle obálky, u knihy Davida Steindl-Rasta Vděčnost by narazil. Bílá obálka s červeným květem láká čtenáře a tváří se, jako by nabízela knihu děkovných modliteb. To ovšem nedělá. Kdo by čekal podobný obsah, autora by krutě podcenil.
Autor, benediktinský mnich, ve své knize sice zkoumá vztah mezi modlitbou a vděčností, ale nejedná se o nějaké lehké povrchní čtení. Dostáváme se do hlubin duchovního života jednotlivce, do hloubky osobního vztahu s Kristem, do hloubek, které se nacházejí pod náboženským povrchem, pod vrstvami lekcí náboženství, rodinných tradic i běžných křesťanských zvyklostí. Jsme vedeni do jádra svých osobností až tam, kde se odehrává opravdový duchovní život.
Příjemně neformálním způsobem se setkáváme s barevnými a plasticky vyvedenými definicemi základních pojmů, aby bylo jasno, na jaké úrovni se pohybujeme.”Když nám Bible líčí, jak nás, lidské bytosti, Bůh tvoří vdechnutím života, je toto intimní spojení s ním chápáno jako jádro naší lidské bytosti.” “Neměli bychom o tom však hovořit tak, jako by bylo dokonale jasné, co máme na mysli Bohem, modlitbou, nebo dokonce náboženstvím. Tato slova dnes znamenají pro různé lidi různé věci.”
SOUVISEJÍCÍ – Kornfield, Jack: Po extázi prádelna, Portál 2025 (recenze)
“Když žízníme po plnosti života, žízní naše srdce po světle, v němž vidíme smysl života. Když nacházíme smysl, víme o tom, protože naše srdce dochází pokoje. Smysl vždy nacházíme srdcem. Jako naše oči reagují na světlo a naše uši na zvuk, tak naše srdce reaguje na smysl. Srdce je orgánem smyslu.”
Každá lidská bytost zná modlitbu ze svých zkušeností. Každému se někdy stalo, že prožil okamžik, kdy jeho žíznící srdce s překvapením zjistilo, že pije z pramene smyslu. Okamžiky, kdy tišíme svou vnitřní žízeň, jsou okamžiky modlitby. Často však tyto okamžiky jako modlitbu nechápeme, protože neobsahují činnosti, s nimiž jsme zvyklí svůj modlitební život spojovat. Nečteme krásná slova moudrých knih, nespočíváme v pozici při modlitbách obvyklé. Stává se, že lidé, kteří jsou zvyklí se v určitou dobu pravidelně modlit, se vlastně v tuto dobu ani moc zbožně necítí, zatímco v jiném čase při jiné činnosti náhle takový prožitek intenzivně pocítí. “Modlitby nejsou totéž, co modlitba.” Možná se modlíme vždy, když žijeme z celého srdce. Zaléváme květiny, fotografujeme mraky, chováme dítě, vaříme večeři, řežeme dříví.
Autor dobře argumentuje Písmem, citáty teologů i verši básníků. Vždyť některé pravdy o Bohu a našem vztahu k Němu lze nejlépe vyjádřit právě poezií. “Pokud o modlitbě hovoříme jako o všímavosti anebo o životě z celého srdce, budeme ji chápat spíše jako postoj, jímž by se měly vyznačovat všechny naše aktivity. Čím opravdověji budeme žít, čím více probuzení budeme, tím větší měrou se vše, co děláme, stane modlitbou.”
Předpokládám, že knihu nebude každému možné přečíst najednou. Obsahuje totiž tolik výzev, které si každý čtenář musí vzít k srdci a promyslet. Obsahuje tolik inspirace, která láká k vyzkoušení, a tolik překvapivě jiných pohledů na známé skutečnosti, že bude zapotřebí knihu na chvíli nebo pár dní odložit a všechno nějak strávit. Kniha velmi vzácně voní životem.
Autor: Hana Pinknerová Datum: 30. ledna 2026 Foto: Portál
