Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet.
Ž 139,17
Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!
Ř 11,33
Kolik je kolem mne zázraků! Tento verš z Žalmu 139 je chválou Boží velikosti a připomínkou, že Boží činy nejsou jen minulostí, ale neustálou přítomností. Každý den přináší zázraky – v přírodě, ve vztazích, v odpovědích na modlitby. Často je přehlížíme, protože hledáme něco mimořádného, nadpřirozeně zázračného, ale právě v obyčejném se skrývá Boží sláva. Kdo se umí zastavit a žasnout, ten se stává vděčným svědkem nekončící Boží dobroty.
Pane, otevři mi oči, abych i v obyčejných chvílích rozpoznával tvé zázraky a naučil se za ně děkovat.
J 3,1–13 * Ř 11,32–36 * Iz 6,1–13
