Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám!
Iz 55,1
Ježíš jim řekl: „Kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“
J 6,35
Měli jste někdy skutečnou, palčivou, dlouhotrvající žízeň? V běžném životě se to už moc často neděje. Téměř všude si člověk může vodu koupit. Výjimkou jsou snad jen výlety mimo lidská sídla: v přírodě, na horách. Kdo někdy vyprahlost v ústech zažil, ví, že voda není samozřejmostí. Že je potřeba mít zásoby, když se vydáme mimo civilizaci.
Co ale s žízní srdce? Běžný denní provoz nás může zahltit povinnostmi a rodinný život někdy také prostoru pro ztišení úplně nepřeje. Přesto platí pozvánka, kterou nám tlumočí Izajáš: „Vzhůru! Pojďte k vodám!“ Žízníme po smyslu, po pokoji, po uhašení existenciální žízně, po naplnění, po pravdě, po lásce. Jsme pozváni: přestaň hledat a pojď ke mně. Voda v mé studni nedojde a nikdy se nezkazí.
Pane, nauč mě hledat u tebe smysl, naplnění a spočinutí.
J 12,1–8 * Žd 13,15–25
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
