Hra na Boha – Komu patří můj život?!

Hra na Boha je film, který nedává odpovědi, ale nutí klást správné otázky. 

Tento snímek režiséra Larse Kraumeho podle divadelní hry Ferdinanda von Schiracha může být pro mnohé kontroverzní, protože otevírá téma asistované sebevraždy a eutanazie. Nečiní tak však jednostranně, takže nám neservíruje celý příběh zaujatě jen z jedné strany. Naopak zve diváka do otevřené diskuse o otázkách, které dnes řeší nejen Německo, ale postupně i celá Evropa.

Příběh vychází z jednoduché, avšak mimořádně silné situace. Osmasedmdesátiletý Richard Gärtner žádá spolkový úřad pro léčiva o vydání smrtelné dávky pentobarbitalu sodného, látky používané při eutanaziích. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o člověka trpícího nevyléčitelnou nemocí nebo nesnesitelnými bolestmi. Jenže právě zde přichází zásadní zvrat. Pan Gärtner je tělesně zdráv. Jeho rozhodnutí pramení ze smrti milované manželky a z přesvědčení, že jeho život ztratil smysl. A právě tento fakt posouvá celý film z roviny medicíny do oblasti etiky, práva, filozofie i hluboce lidských emocí.

Celý děj je vystavěn jako jednání etické rady. Před divákem postupně vystupují odborníci zastávající rozdílné pohledy – profesorka ústavního práva, představitel Německé lékařské komory, katolický biskup i praktická lékařka Richarda Gärtnera. Každý z nich předkládá své argumenty, které nejsou černobílé ani jednoduché. Film dává stejný prostor právním, ústavním, morálním, etickým i náboženským hlediskům, stejně jako pohledu lékařů, pacientů nebo rodinných příslušníků. Nevyhýbá se ani otázkám paliativní péče, její dostupnosti a možnostem, které může nabídnout lidem v závěru života.

Největší síla filmu však spočívá v tom, že se nesnaží diváka přesvědčit o jediné správné odpovědi. Argumenty obou stran jsou předkládány s respektem a intelektuální poctivostí. Každý nový příspěvek do debaty může změnit názor diváka nebo jej alespoň přimět pochybovat o dosavadním postoji. Člověk se tak přistihne, že během sledování souhlasí, vzápětí nesouhlasí s tou danou postavou. Málokterý film dokáže diváka vtáhnout do diskuse natolik intenzivně.

Zcela výjimečný je samotný závěr. Moderátorka se obrací přímo k divákům a pokládá stejnou otázku, kterou řešila celá etická rada: Má člověk, jako je Richard Gärtner, právo na lékařskou pomoc při ukončení svého života? V tu chvíli už nejde o filmové postavy. Odpověď hledá každý sám v sobě. A právě v tom spočívá mimořádná hodnota tohoto snímku. Nenabízí jednoduchý verdikt, ale ponechává závěr na svědomí, zkušenostech a hodnotách každého jednotlivce.

Hra na Boha otevírá otázky, které jsou aktuálnější než kdy dříve. Komu vlastně náš život patří? Má právo o jeho konci rozhodovat pouze jeho nositel, nebo neseme odpovědnost také vůči svým blízkým, rodině či společnosti? Má lékař pomáhat pouze zachraňovat život, nebo může být za určitých okolností etické pomoci člověku zemřít? Kde končí autonomie jednotlivce a začíná odpovědnost vůči druhým? Film nenutí přijmout jednu ideologii, ale zve k přemýšlení nad tématy lidské důstojnosti, svobody, spravedlnosti, lékařské etiky, víry, práva i smyslu života.

Právě proto bych tento snímek doporučil nejen běžným divákům, ale také jako mimořádně cenný materiál pro školy, letní tábory, vzdělávací semináře nebo rodinné promítání. Samotný film totiž není cílem – tím skutečným začátkem je až diskuse po jeho skončení. Za předpokladu citlivé moderace může otevřít rozhovory, ke kterým bychom se jinak možná nikdy neodhodlali. Učí naslouchat argumentům druhých, respektovat odlišné názory a přemýšlet o otázkách, na které neexistují jednoduché odpovědi.

Ani pro člověka, který je věřící a má na podobné otázky zdánlivě jasný názor, nemusí být tento film zbytečný. Naopak. Může být příležitostí ověřit si, zda své postoje dokážeme nejen opakovat, ale také srozumitelně, citlivě a věcně obhájit. Film pomáhá tříbit argumenty, učí naslouchat odlišným pohledům a možná nám nastaví i nepříjemné zrcadlo – že v podobné diskusi bychom bez hlubšího promýšlení vlastních postojů obstáli jen velmi těžko. 

Hra na Boha není film, který by divákům říkal, co si mají myslet. Je to film, který vede k diskuzi. A právě proto stojí za vidění.


Kde film zhlédnout?

Film Hra na Boha můžete vidět na křesťanské streamovací platformě Filmanahttps://filmana.cz/cs/film/535-hra-na-boha a v aplikacích pro iOS a Android.

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář