Proto ti dobrořečím po celý život, v tvém jménu pozvedám dlaně.
Ž 63,5
A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha.
Sk 3,9
Svědectví o tom, jak se někteří lidé stali křesťany, v nás někdy mohou probouzet pocit, že po obrácení bude všechno nádherné, jednoduché, umetené cesty a růže bez trní… Střet s realitou však ukáže, že život křesťana nemusí připomínat línou procházku růžovým sadem. Stále přicházejí těžkosti, selhání, bolesti a zranění. Přicházejí zkrátka i doby těžké a chmurné. Dnešní verš nám však připomíná, že naše komunikace s Bohem, konkrétně chvála Boží velikosti, by neměla být závislá na tom, zda jsme zrovna nahoře, či dole. To se přirozeně lehce píše a hůř koná. Ale má cenu se tomu učit. Aby naše modlitby chval nebyly křečí či prázdnými slovy.
Bože, náš Otče, uč nás chválit tě v časech dobrých i zlých a dej nám poznat, že na svá trápení ani na své radosti nejsme sami, protože ty stojíš při nás.
Ef 4,25–32 * Sk 22,23–30
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
