Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek.
Ž 62,10
Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
Mt 6,20–21
Každý z nás má jistě doma věc (nebo věci), kterou není s to vyhodit, ačkoli se z ní za ta dlouhá léta stal pouze lapač prachu. Může to být předmět, k němuž nás pojí silná citová vazba, nebo prostě jen něco, co by se mohlo hodit, „až přijde čas“. Přestože vnitřně víme, že žádný takový čas nejspíš nepřijde. Během života se pachtíme za lepším, škudlíme každý haléř na nový dům, dřeme do úmoru, abychom získali lepší pracovní pozici nebo vysokoškolský titul. Kvůli čemu? Stojí to vůbec za to? Ale ten hrnek po babičce přece není jen hrnek, je to vzpomínka na babičku. A ten dům není jen dům, vidíme za ním tu hromadu práce a odříkání. Pokladem, který tyto předměty ukrývají, nejsou ony věci samy o sobě, ale jejich duchovní hodnota.
Prosíme, ať si dokážeme uvědomovat ten skutečný poklad, poklad v našich srdcích.
1K 10,23–31 * Sk 24,22–27
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
