Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství.
Mi 7,18
On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?
Ř 8,32
Hněvá se Bůh? Asi ano. Podobně jako láska, kterou něco zabolí, když je zraněná, protože přišla nějaká nevěrnost, narušení důvěry. Tehdy se hněváme taky a pořád ne a ne se toho zbavit. Někdy si následky narušení vztahů neseme dlouho v sobě. Když naše naštvanost velí nebavit se s druhými, nevšímat si jich nebo jim to ještě osolit, je to s námi na nic. A pokud si Boha představujeme trochu jako sebe, musíme ho svými činy občas pořádně štvát, až dohánět k slzám. Ale on si cestu z naštvanosti, cestu k nám, už našel. Oblíbil si milosrdenství. Jako by pochopil, že bez milosrdenství by to s námi byla napořád pakárna, a jestli nás chce mít ještě rád, bez něj to nepůjde. A taky pochopil, že právě milosrdenství je to, co umí proměnit víc než všechny tresty.
Hospodine, daruj i nám, abychom si oblíbili milosrdenství.
1Te 1,2–10 * L 9,10–17
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
