Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý.
Ž 39,13
S pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. A Ježíš řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“
L 7,38.50
Znát Boha a žít s ním, věrně a odevzdaně, žel nikdy nezaručovalo imunitu proti problémům, bolesti a slzám. „Ve světě máte soužení,“ řekl Ježíš svým učedníkům, a soužení v té či oné podobě si najde i nás. Voláte k Bohu a zdá se, že snad neslyší, nebo ještě hůř, že nedbá. Ale voláte dál, protože nic jiného než volat o pomoc vám už nezbývá. Život bolí a je to vaše tvář, po které stékají slzy.
Právě v těchto chvílích se dosvědčuje naše věrnost – a nejen naše, i Hospodinova. Právě do těchto momentů vstupuje s naplněním včerejšího verše. Volejte dál.
Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý.
Sk 15,4–12 * Fp 2,12–18
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
