Bože můj, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ!
2S 22,3
Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Ř 8,38–39
Davidova osobní píseň vděčnosti se doslova opakuje v Žalmu 18, a tak se s konkrétním vyznáním jednotlivce mohou ve své víře ztotožnit i další generace vyznavačů a připojit se k němu. Pán Bůh se podivuhodně přiznává ke zkušenostem víry svých dávných svědků a jejich prostřednictvím se jako zachránce a útočiště dává poznávat i nám. Po staletí až do dnešních dnů vděčně otvíráme žalmy, jejich nádherné obrazy Boží záchrany nás i v naší době a v jejích ohroženích oslovují a my se k nim připojujeme v modlitbách i písních. Ale i ty nejvýstižnější obrazy víry nás pouze odkazují k osobnímu setkání s tím Živým, který se nakonec postavil všemu násilí tak, že je ve svém Synu strpěl sám na sobě.
Pane Bože, děkujeme, že nás v Pánu Ježíši Kristu zachránila tvá láska.
Jk 4,1–10 * L 11,1–4
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
