Tobě patřím, buď má spása.
Ž 119,94
Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
J 15,7
Žalm 119 je nejdelší žalm, napsaný patrně v době po návratu Izraele ze zajetí. Autor – snad v reflexi této skutečnosti – chválí Boha a jeho slovo, které je zdrojem všeho dobra, ukazuje na životodárnost Božích ustanovení, na to, jak zásadní je pro člověka držet se cesty, kterou Hospodin ukazuje. Bůh vidí dál než my a absolutní důvěra a odevzdání se jeho vůli přináší spásu. Nejde o „mrtvou literu“; poslušnost Tóře je silnou motivací, neboť dodržováním zákona naplňujeme svůj úděl na tomto světě. Žalm 119 je oslavným žalmem, je chválou a projevem vděčnosti za Hospodinovu přítomnost v životě autora, též meditací, rozjímáním nad věrností vůči Bohu i Boha vůči člověku.
Bože, veď naše kroky, veď nás k poznání, že respektovat tvé řády přináší spásu.
1J 3,1–6 * L 4,1–13
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
