Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.
Ž 62,9
Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí.
1J 5,14
Slovo „útočiště“ jsem si vždy spojoval se slovem „útok“ a teprve při zamyšlení nad tímto textem mi došlo a potvrdil jsem si, že vychází z výrazu „utéci“, přesněji „utéci se k něčemu, někomu“. Vždyť to je tak jasné, říkal jsem si. Jako bych si jen vzpomněl na starou známou pravdu, ba samozřejmost. Ale pak jsem si uvědomil, že to vlastně taková samozřejmost není. Vždyť Bůh je pro řadu lidí, i silně věřících, často útočištěm spíše od slova „útok“. A s pocitem, že mám Boha na své straně, se dá útočit na všechno a na každého. Ale vztah důvěry k Bohu začíná tam, kde upřímně vyléváme svá srdce před ním, tudíž také před sebou samými. A teprve tehdy může on naplnit naše srdce pokojem a láskou.
Bože, buď mým útočištěm a otevři mé srdce, dej mi odvahu otevřít je tobě a naplň mne svou láskou.
L 18,9–14 * Ef 2,4–10 * Ž 140
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
