Já jsem učinil zemi, člověka i zvířata, která jsou na zemi, svou velikou silou a svou vztaženou paží a dávám ji tomu, kdo je toho v mých očích hoden.
Jr 27,5
Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle.
Ř 1,20
Komu patří země? Čí je příroda? V tom se asi neshodneme. Jinak to vidí imperiální agresoři a mocní tohoto světa. Jinak to vidí ochránci přírody či ekologičtí aktivisté. Jinak to vidí vyznavači bohyně Gaii či ekoteroristé. A ještě jinak ti, kdo k zemi a přírodě přistupují de facto bez úcty, ve smyslu hesla „po nás potopa“.
Bible tady má ovšem celkem jasno. Bůh je Stvořitel a země, příroda jsou jeho stvoření. A to znamená přinejmenším dvojí: Země a příroda nejsou naším majetkem. Je to cosi nám propůjčeného: pro radost i k užitku. Něco, co máme dobře spravovat. A to je ta druhá věc: máme-li něco propůjčeno, přebíráme za to i odpovědnost. Klíčová slova víry ve vztahu k zemi a přírodě jsou tedy právě vděčnost a odpovědnost.
Bože, děkujeme za krásy přírody i za všechny dary země.
Mt 8,5–13 * Ř 1,13–17 * 2Kr 5,1–19a
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
