Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit.
Ž 109,30
Byla tam žena stižená nemocí, úplně sehnutá. Ježíš na ni vložil ruce; ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.
L 13,11–13
Dnešní společnost si na veřejné projevy zbožnosti moc nepotrpí. V řadě minulých epoch se chvála Bohu projevovala nejen ve slovech, ale často i v krajině v podobě různých staveb, uměleckých děl i pomístních jmen. Čemu ale prospějí formálně viditelné znaky chvály Bohu, když jej nevelebíme především ve svém srdci? Sami dobře víme, že za okázale či teatrálně předstíranou a projevovanou vděčností mnohých se často neskrývá upřímný vděk. Bůh vidí do nitra nás všech a nemusíme asi pochybovat o tom, že formalistická, jakkoliv zdánlivě velkolepá chvála sama o sobě mu moc radosti nepřináší. Jednoduchá a upřímná vděčnost Bohu je naproti tomu skutečnou láskou Božích dětí k jejich Otci.
Bože, ať nacházím slova i pozornost, abych tě chválil a děkoval ti za vše, čím naplňuješ život můj i mých blízkých.
Mk 7,31–37 * Sk 9,1–20 * Ž 119,57–64
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
