Když jsme byli poníženi, rozpomněl se na nás, jeho milosrdenství je věčné.
Ž 136,23
Modlete se i za mne, aby mi bylo dáno slovo, abych mohl otevřít ústa a směle oznamovat tajemství evangelia, jehož vyslancem jsem v těchto řetězech.
Ef 6,19–20 (SNC)
Bůh nepotřebuje lidské ponížení, aby se na Izrael a na nás, křesťany z pohanů, rozpomněl, protože jeho milosrdenství je věčné. Je stále tu, Otcova otevřená náruč je pro nás stále připravena. A nejen pro nás, nýbrž pro každého člověka. Bůh nepotřebuje, abychom trpěli, abychom byli stíháni pro víru. To jen my lidé často potřebujeme klesnout až na dno. Ověřit si, že naše vlastní síly jsou velmi omezené a naše osobní cíle malé a malicherné. A až to vědomí vlastní malosti nám umožní prosit a přijímat pomoc. Ve chvíli, kdy víme, že toho máme ve svých rukou velmi málo, smíme v pokoře přicházet zpět k našemu milujícímu Otci a jeho samého nechat konat nejprve v nás a pak i skrze nás v našem okolí.
Nebeský Otče, ač plni obav, prosíme tě, pomoz nám vykročit ze své komfortní zóny na cestu důvěry v tebe.
1J 3,19–24 * Sk 13,44–52
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
