Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá.
Ž 9,19
Pán domu řekl svému služebníku: „Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.“
L 14,21
Ponížený ubožák? Jestliže se jím stala i tak silná osobnost, jakou byl David, může se to přihodit komukoliv z nás. Možná to také znáte. Avšak David si nestěžuje: Bože, jak jsi to mohl dopustit? Tys na mě zapomněl. Právě naopak. Sdílí s námi svou životní zkušenost. I když jsem byl ponížen, slabý a bezmocný, Bůh na mne nezapomněl. Nezklamal, neopustil mne. Byl v tom stále se mnou. Držel mne a zachraňoval. Není to dobrá zpráva? Bůh je dobrý a věrný. Vždy stojí na straně slabých, ponížených. Takové si vyvolil, aby se v jejich slabosti projevila jeho moc. Nezklame naši naději.
Pane, díky za to, že jsi s těmi, kdo jsou na dně, že jsi i s námi, když je zle.
Gn 2,1–3 * Da 8,1–27
