Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
Ž 119,52 (K)
Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven.
1J 1,2
Lidé soudí, jak umějí. Někdy zbrkle, jindy zdlouhavě. Někdy zpříma, jindy křivě. Někdy správně, jindy mylně. Kolik bolesti už způsobily naše klopýtavé pokusy o právo! Vždyť ani dobré rozsudky nedokážou mnohdy zjednat nápravu. Nemluvě o případech, kdy se právo ohýbá či zcela umlčuje.
Nechci zapomenout, že vedle lidských soudů existují ještě soudy Boží. Věčné. Od věků na věky platí, že láska je víc než lhostejnost a nenávist, že důvěra přemáhá strach, že život je silnější než smrt. Tak tomu Pán chtěl a já to chci mít na paměti při pohledu na lidi.
Hospodine, těším se, až přijdeš obnovit svět. Nevykonáš soud po lidsku, nýbrž po svém – budeš soudit spravedlivě a milosrdně.
Dt 4,27–35(36–40) * 2Kr 18,13–37
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
