Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.
Gn 4,7
Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“
Mt 27,3–4
Doba, v níž žijeme, dovedla k mistrovské dokonalosti odpovědi na otázku: „Kdo za to může?“ Zkoumáme vliv rodiny, prostředí, raných traumat… Občas tím ve svém životě ospravedlňujeme to, co se nám nechce moc měnit, protože by to bylo těžké či bolestné. Písmo nám ukazuje, že jedním z aspektů hříchu je od počátku neschopnost postavit se k problému čelem a přijmout svůj díl odpovědnosti. A dnešní verš nám ukazuje, že právě když se dokážeme tváří v tvář poprat se svými stíny a slabostmi, máme šanci být od nich osvobozeni. Nejsme na to přece sami, někde v pozadí stojí Bůh jako dobrý Otec a čeká na naše, byť tápavé, krůčky směrem k dobru. Povzbuzuje nás, že nic není ztraceno.
Bože, náš Otče, dávej nám odvahu vidět sami sebe pravdivě a odpovědně čelit výzvám, které nás na naší životní cestě potkávají.
Fp 2,13–18 * Sk 23,1–11
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
