Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha. Tebe si Hospodin vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím.
Dt 14,2
Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru.
Ř 3,30
Jak krásné zaslíbení. Vždyť ty jsi tím vyvoleným, jsi svatým v Hospodinových očích. A přesto jsme i my mnohokrát tak nespokojeni sami se sebou, se svým životem. Jsme nešťastní, že se toto nepovedlo, že jsme toto neudělali dobře. Nešťastní z velkých či malých věcí v našem životě, které jsou možná malicherné pro druhé. Přesto bolí. Jsme jimi trápeni, uzavřeni do svých vnitřních bolestí. Zeptám se: Co je víc? Je to naše nespokojenost, bolest, nebo Boží milující náruč? Co odpovíme? To je na nás. Bůh má ale pro nás otevřenou náruč. Nechme se vložit do jeho náruče a přijměme to, že můžeme. Vždyť on nás vyvolil z celé země, hledí na nás, povzbuzuje nás. Kristus zemřel za nás. On vše přišel naplnit. A pohár milosti může přetékat…
Tvé milosrdenství je věčné, tak dobrotivý jsi. Nemohu vystihnout tvou dobrotu. Děkuji ti, Pane.
Mt 5,17-24 * Tob 4,1-22 nebo Jb 6,1-30
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení