Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost.
Př 19,17
Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
L 6,38
Co z toho vlastně mám? Otázka, která se snad každému, kdo pracuje s lidmi, ať už jako řidič, prodavač, farář, učitel, nebo sociální pracovník, prožene hlavou po přečtení toho verše z Přísloví. Ale v něčem se to netýká jen pomáhajících profesí. Všichni se přece setkáváme s různými formami nouze. A k tomu slyšíme, že Bůh na sebe bere i dluhy které mají lidé vůči lidem, dluhy, které mají nuzní vůči těm, kteří jim pomáhají. Lidsky řečeno čteme, že to Bohu není „ukradený“, když se rozhodneme pomoci někomu, o kom víme, že nám to nikdy nesplatí, nejen finančně, ale pravděpodobně ani jiným způsobem. Hospodinu to není jedno a tyto dluhy bere sám na sebe. Za každou pomoc nuznému nám zní ono Boží: „Máš to u mě!“
Děkuji, Pane, za tvé smilování a dobrotu i za ty, kteří mi ho prokazují.
Mt 2,13–18 * L 2,25–35
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
