Chizkijáš smrtelně onemocněl. Modlil se k Hospodinu a ten k němu promluvil a dal mu zázračné znamení. Ale Chizkijáš za prokázané dobrodiní nebyl vděčný, jeho srdce se stalo domýšlivým.
2Pa 32,24–25
Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu.
L 17,15–16
Jak veliké je pokušení pýchy. Jak veliká je lidská domýšlivost. Zakusíme-li ve svých životech Boží moc, mnohdy upadáme do falešného pocitu vlastní výjimečnosti a důležitosti. Zaměňujeme Boží velkorysost za vlastní zásluhy, Boží milosrdenství za důsledky vlastních skutků. Místo abychom velebili Boha a pociťovali vděčnost, necháváme se unést mylným pocitem vlastní velikosti. Místo abychom děkovali, poučujeme a káráme. Tehdy přes vlastní stín přestáváme vidět Boha.
Bože, osvoboď mě od potřeby uznání a víry ve vlastní výjimečnost. Proměň mou domýšlivost v díky a naplň mě pocitem vděčnosti a úžasu nad velikými skutky, které konáš v mém životě.
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
