Budete požehnáním, až vás zachráním.
Za 8,13
Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého a určil ke své službě, ačkoli jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník. A přece jsem došel slitování.
1Tm 1,12–13
Prorocká slova o požehnání a záchraně navazují na výroky o trestu. Lidská společnost, stejně jako starověcí obyvatelé Judska a Izraele, nejedná vždy správně. Můžeme to pozorovat na vlastním státním uspořádání či ještě horších a lidský život ponižujících podobách vlády ve světě. Lidé se mohou dopouštět prohřešků proti spravedlivému zřízení, ale je velmi důležité, zda dokážou svých chyb litovat a do budoucna se z nich poučit. Známe latinské přísloví: „Mýlit se je lidské, ale jen hlupák na svém omylu trvá.“ Zatvrzelý člověk nepřizná omyl z důvodu pýchy a neochoty změnit svoje životní priority a rozhodování. Ze situace poučeného však vychází Hospodinovo slovo o požehnání těm, kteří se stali pokornými a chápajícími, a to i díky náročnému a nepříjemnému vyučování.
Pane, kéž jsi s nimi i s námi.
Za 7,2–13 * 1K 12,27–31
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
