Pohleď, Hospodine, jak se soužím, v mém nitru to bouří, srdce se mi svírá v hrudi, neboť jsem zarputile vzdorovala.
Pl 1,20
Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?
J 4,29
Obraz smutné a plačící ženy je vyjádřením zničeného města Jeruzaléma i údělu celého lidu, který prožíval v dějinné chvíli těžký čas. V této situaci se Bůh ozývá skrze slovo proroka a svědomí. Soužení, neklidné nitro, sevřené srdce – to jsou projevy svědomí toho, kdo má výčitky a pociťuje vědomí viny. Svědomí jako Boží hlas a Kristovo slovo přivádí člověka k sebepoznání, k uvědomění si vlastního vzdoru a k modlitbě. Bůh vidí do srdce každého člověka a zná i cesty jeho životního klopýtání, jako viděl Ježíš vztahově spletitý život ženy ze Samaří. Tato žena však již poznává nejen svého Soudce, ale i toho, kdo jí přináší milost a záchranu.
Bože, děkujeme ti za hlas svědomí a Kristovo slovo a prosíme tě, kéž jsme otevřeni pravdivému sebepoznání a tvé očišťující milosti.
J 4,5–18 * Sk 13,26–43
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
