Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše.
1Kr 17,16
Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům, aby je lidu předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. A jedli všichni a nasytili se.
Mk 6,41–42
Tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic. Od dětství známe říkanku, která vyjadřuje, že když má jeden víc, musí mít zaručeně druhý míň. Tak to u lidí chodí. A nejde jen o jídlo a věci hmotné. Pokud dávám jednomu člověku hodně lásky, už mi nezbývá stejná porce pro další potřebné. Čas, který věnuji jedné straně, chybí na straně druhé. Tak to známe ze života, a proto můžeme hůře chápat, že u Hospodina tomu tak není. S láskou darovanou jednomu neubývá jeho lásky druhému. „V království Božím místa dost“, prozpěvujme si s Milošem Rejchrtem. Tam totiž prostor nemizí. Není třeba se tlačit. Není třeba si domlouvat lepší místa. Chleba i vína je dost pro všechny. Božího odpuštění je stejná porce jak pro jednoho, tak pro druhého, i pro toho posledního.
Pane Bože, díky ti, že i pro mě máš svou lásku a místo ve své náruči.
Sk 17,(16)22–34 * Fm 1–25
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
