Syn ctí svého otce a služebník svého pána. Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně?
Mal 1,6
Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: „Synu, jdi dnes pracovat na vinici!“ On odpověděl: „Nechce se mi.“ Ale potom toho litoval a šel.
Mt 21,28–29
Nezlehčujeme i my Boží jméno? Tuto otázku bychom si měli pokládat. Proč? Bůh zkoumá upřímnost srdce, hrát před ním nějaké divadlo se nevyplácí. Chceme-li, aby nás provázel životem, musíme ho bezpodmínečně přijmout nejen jako svého Pána, který má své požadavky, ale i jako milujícího Otce. Tento Pán to s námi myslí dobře. A jako pozemský otec nikdy nezapomíná na své děti, tak i ten nebeský je vždy s námi ve svém Duchu svatém. Berme ho vážně. Ne pouze jako zajímavé zpestření života či neobvyklé zvýraznění naší osobitosti. Bůh je ta nejhlubší skutečnost, kterou bychom měli s opravdovostí upřímně přijímat, skutečnost, která nás přivádí k prameni a základu našeho života a k jeho naplnění.
Bože, zahrň nás svým požehnáním, ať tě s vroucností milujeme i posloucháme.
Ř 8,26–30 * L 5,1–11
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
