Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy. Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno.
Ž 148,3.5
Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.
Zj 4,11
Tento žalm přímo provokuje hudební skladatele, aby jej zhudebnili. Představme si ten největší chór ani ne na zemi, spíše v prostoru, kde nahoře stojí všichni andělé a všechny jeho zástupy (nebeské vojsko). Hned pod nimi slunce s měsícem a všechny zářící (jasné) hvězdy. A trochu níže nejvyšší nebesa a vody v oblacích. Až si toto představíme, potom nebude možné nepřidat se k tomuto chvalozpěvu svým slabým hlasem a zvolat k němu: „Jsi hoden, Pane, přijmout slávu i čest, že součástí toho velikého stvoření jsem i já, nepřehlédnutelný, tobě tak drahý a milovaný, že jsi i za mne přinesl tu nejvyšší oběť.“
Slyš, Pane, volání mého srdce, vděčného, že mohu být součástí tak mohutného chóru.
Sk 9,31–35 * Mk 10,1–12
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
