Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
Př 3,12
Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.
L 15,32
Příběh o marnotratném synu, jeho nepřejícném bratrovi a o odpouštějícím otci… A co když tím, komu mám především odpustit a koho mám přivinout na své srdce, jsem já sám? Dokázali jsme odpustit sami sobě? Vracíme se ve smutku a v lítosti opět a znovu ke svým starým chybám a pokleskům, anebo věříme, že příběh Lukášova evangelia možná můžeme číst i jako požadavek na odpuštění sobě samému? Vždyť jsme přece svlékli starého člověka a nový začátek, nová šance, o které mluví Písmo, je každodenní výzvou pro ty, kdo jdou Ježíšovou cestou.
Pane, pomoz mi odpustit sám sobě, dej mi více víry v sílu tvého vykoupení a dopřej mi zakusit úlevu, která pramení z odpuštění minulosti. Kéž je každý den novým začátkem a novou šancí!
J 4,19–26 * Sk 27,13–26
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
