Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ.
Ž 10,17
Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal.
L 19,5–6
Být pokorný, skromný, tichý. Umíme to v dnešní době, sestro a bratře? Umíme se sklonit a pokořit před Bohem, to asi ano, s tím nemáme problém. Ale co pokora před bratrem, sestrou, farářem, pastorem či kazatelem? Před staršími sboru? Umíme se sklánět a přijímat druhé lidi kolem nás? Vím, že to teoreticky známe, ale jednáme tak i v praxi, když nás dnešní doba vyzývá k průbojnosti a dravosti? Kdo v nás zvítězí? Lidský sobecký a požitkářský dravec, nebo nový člověk, pokorné a čisté stvoření, které však není slabé a už vůbec ne odevzdané? Pokorný Boží služebník, plný radosti a ochoty ke službě, jehož přání a tužby se vyplní, neboť takové miluje Bůh.
Pane, nauč mne být pokorný, nauč mne znát tvou vůli.
Mk 5,21–24.35–43 * L 16,19–31
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
