Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy.
Ž 119,43
Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.
2Tm 4,3–4
Pěkná modlitba: prosit Pána Boha o pravdu. Aby přebývala v mých ústech. Abych ji uměl říkat. Abych druhým od srdce sděloval nikoli banality či klamy, nýbrž věci opravdu důležité: kde najít radost a naději, jak všechno vsadit na lásku a že není nutné mít strach, když jsme milováni.
„Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy.“ Pěkná modlitba. Ale mělo by se jedním dechem dodat: „Nikdy nezbavuj mé uši slova pravdy.“ Ať dokážu v přívalu slov rozlišit pravdu od lži, ať pravdu zaslechnu v smíchu i pláči svých bližních. A ať rozumím pravdě Písma svatého. Ať se pro mne dávná slova napsaná inkoustem stanou současnými slovy, oživenými Božím Duchem. Vždyť jedině pravda je spolehlivá tak, že se na ni dá spolehnout.
Bože, pomoz nám rozmnožit pravdu ve světě, požehnej naše mluvení i naslouchání.
1S 17,38–51 * 2Kr 19,20–37
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
