Nebesa se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho, rovněž tak její obyvatelé pomřou. Ale má spása bude tu věčně.
Iz 51,6
Až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
1K 13,10
Kolikrát za život jsme již slyšeli nebo řekli: „Můžeš se na mě kdykoliv obrátit, vždy tu budu pro tebe“? Ale pak – najednou – nebyl čas, musím být v práci, jsem na druhé straně republiky, promiň. Vždy už nebylo vždy, ale jen občas. A jak rychle se „To se mně nikdy stát nemůže“ promění v „Jak se to mohlo stát?“ Uvědomme si, jak často se zavazujeme věčností, aniž by bylo v našich lidských silách svým slovům dostát. Každá stoprocentní garance má svá „ale“, vše je pomíjivé, věci se mění ze dne na den, z minuty na minutu. Existuje vůbec nějaká naděje? Samozřejmě. Naší stoprocentní garancí věčnosti je Bůh. Bůh tu pro nás byl, je a bude vždy. A nikdy se nestane, že by jeho spása pominula.
Děkujeme ti, Pane, za spásu, kterou smíme přijímat z tvých rukou.
1Kr 3,16–28 * Sk 24,1–21
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
