Abram tedy šel, jak mu řekl Hospodin.
Gn 12,4 (B21)
Bůh chtěl ukázat bohatství své slávy na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.
Ř 9,22–24
Někdy se v životě stane, že je třeba všechno nechat za sebou a jít – začít od začátku – přestěhovat se, vzít práci třeba i v jiném oboru. Ale i když člověk uvážlivě vyhodnotí své rozhodnutí jako pozitivní a přínosné, nikdy to není snadné. Chce to odvahu. A což teprve, když vás k tomu ponouká někdo jiný, a vy dokonce ani nevíte, kde skončíte či co budete dělat. A jediné, co máte, je slib, že to bude fajn. Dokonce hodně fajn. Pravda, hlas, který Abrama k něčemu podobnému nabádal, nebyl jen tak někoho. Patřil Bohu. Ale i tak to chtělo hodně odvahy. Abram ji měl, ale měl ještě něco: víru. Tu, o které píše apoštol Pavel: „Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme“ (Žd 11,1).
Pane, i já se vydala na cestu za tebou. Děkuji, že smím ve víře s nadějí vyhlížet tvé království.
Ga 5,13–18 * Ez 3,12–21
