Bůh však nechce život odejmout a velmi se rozmýšlí, aby zapuzeného od sebe zapudil nadobro.
2S 14,14
Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?“ Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“
L 5,30–31
Král David za trest poslal svého syna Abšalóma do vyhnanství. Velitel vojska Jóab poslal ke králi Davidovi ženu, aby pro Abšalóma vyprosila milost. Výše uvedený biblický verš jsou právě její slova. Je v nich velká izraelská moudrost a teologie milosrdenství. David jako reprezentant Boha na zemi by měl jednat podobně jako Bůh. Jako živý Bůh naslouchá a lze se k němu modlit, aby se dal pohnout k lítosti, tak to tato žena zkouší i na Davida. A dosáhne svého. Také Boha lze v modlitbě ovlivňovat, aby změnil názor. Tuto výsadu pro nás získal Pán Ježíš. On sám nás v podobenstvích o soudci a vdově nebo o neodbytném sousedovi povzbuzuje k neodbytným modlitbám.
Pane, hranice tvého milosrdenství jsou pro nás nepochopitelné. Děkujeme ti za něj.
2K 2,5–11 * Sk 14,1–20a
