Pravda je, že poté, co boje na Muničním vrchu skončily, byli izraelští výsadkáři nuceni zůstat v zákopech kvůli palbě jordánských odstřelovačů z prostoru Givat Ha Mivtar, dokud odpoledne Muniční vrch neobsadila s konečnou platností jednotka brigády Harel.
66. prapor následně odjel na východ a spojil se s tankovými jednotkami na Hoře Scopus. Další výsadkové prapory 55. vzdušné výsadkové brigády, konkrétně 71. a 28., dobyly další jordánská postavení v okolí Americké kolonie, enklávy severně od Starého Města, založené filantropickými presbyteriány manžely Annou a Horatiem Spaffordovými z USA. Byla to kolonie utopistická a zanikla na konci 40. let. Název si ale do roku 1967 udržela.
Výsadkáři uspěli, i když měli málo mužů, vybavení a během čekání na povel k útoku byli pod těžkou minometnou palbou.
Ve stejné době zaútočila 4. brigáda IDF na pevnost v Latrunu, kterou Jordánci opustili kvůli těžké palbě izraelských tanků. To bylo pro velitele izraelské brigády překvapivé, ale potěšitelné. Díky tomu po doplnění munice brigáda zahájila útok na enklávu Har Adar. Zde narazila na dobře ženijně připravenou obranu. Protitankovými minami bylo vyřazeno sedm tanků, ostatní nemohly pokračovat a pěchota šla do útoku bez přímé tankové podpory.
Celý článek je k dispozici na stránce Israel.cz
