S Lucií Pohankovou o službě ve vyloučených lokalitách
Už spoustu let se svou službou snažíte, aby se lidé mohli setkat s Ježíšem „v praxi“. Jak jste uvěřila vy?
Křesťankou jsem se stala vlastně díky komunistickému časopisu „Mladý svět“. Vycházely tam článečky o kapelách, a to bylo to jediné, co mě na tom zajímalo. Jednou tam psali o skupině „All about Eve“. Nevím, jak to tam prosáklo, ale bylo tam, jak jejich zpěvačka dlouho nemohla získat smlouvu, a když už to s kapelou vypadalo špatně, šla do kostela a pomodlila se. Druhý den dostali fantastický kontrakt. A já jsem si řekla: „Wow! Když taková skvělá zpěvačka věří v Boha, tak na tom něco musí být.“ Začala jsem hledat Boha, až jsem ho prostě našla. Přesněji řečeno, on našel mě.
Co se dělo dál?
Šla jsem studovat teologii, protože když něco dělám, tak to dělám pořádně a chtěla jsem o Bohu vědět víc. Když jsem dokončila školu, ptala jsem se Boha, kde mě chce mít. Tehdy, v 90. letech, vygradoval problém s narkomany a já jsem cítila, že právě to je služba, kterou mi Pán položil na srdce. Všichni se mi smáli, byla jsem tehdy mladá hubená blondýna, tvrdili mi, že se na to absolutně nehodím, ale já jsem se nedala. Spojila jsem se s lidmi ze vznikající organizace Teen Challenge (TC) a společně s manželi Oubrechtovými (Pavlína a Jiří Oubrechtovi, AC CBH Sedlčany – pozn. red.) a dalšími dobrovolníky jsme otevřeli první kontaktní centrum TC v Praze. Tam jsem pracovala 15 let jako streetworker a pracovnice ve středisku pro ženy.
Od služby narkomanům jste se přesunula k práci s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí. Jak k tomu došlo?
Život s Bohem nevypadá tak, že si někam dřepneme a budeme tam do smrti. Pán Bůh nás vede po cestě, rozvíjí nás. Ze služby narkomanům jsem věděla, že jejich problémy mají často kořeny v dětství, a kdyby se jim už tehdy někdo věnoval, nemuseli skončit v drogách, kriminalitě a prostituci. Pak jsem si jednou přečetla článek Vaška Bednáře z Nehemie, (misijní fond AC, pod jehož záštitou působil V. Bednář mnoho let na Ukrajině – pozn. red.), kde psal o službě dětem z ulice na Ukrajině. Psal o šestiletých dětech, které žijí v kanálech, fetují lepidlo, ze strachu vylézají ven jenom v noci a vybírají odpadkové koše. Psal o osmileté dívence, kterou našli v jednom z těch kanálů znásilněnou několika kluky. To mnou otřáslo. Poprvé v životě jsem zažila, jak mi Bůh zlomil srdce. Musela jsem si kleknout na zem, tekly mi slzy a říkala jsem si: „To není možné, to přece nejde, aby děti žily v kanálech!“
Jela jsem dvakrát na Ukrajinu na krátkodobou misii a po návratu jsem se rozhodla, že se začnu věnovat dětem v sociálně vyloučených lokalitách u nás. Chtěla jsem, aby poznaly Boží lásku a moc a aby měly možnost se rozhodnout pro jiný způsob života, než jaký viděly ve svém okolí.
Proč právě služba romským dětem?
Jsem ze Žižkova – dnes je to „nóbl město“, ale tenkrát to byla příšerná lokalita s řadou zdevastovaných, vybydlených domů s jedním WC a umyvadlem na chodbě pro celé patro. Otevřeli jsme klub pro děti a většina těch, které přišly, byli Romové. Bylo zvláštní začít vstupovat do jejich světa, kultury, zvyků, hodnot. Romské děti jsou úžasné. Mají srdce na dlani. Když si k nám do klubu přinesly třeba bonbony nebo chipsy, automaticky je nasypaly do mísy a nabídly všem. Dokážou vycítit, jestli je máte rádi, nebo to na ně jen hrajete. Šly by za vámi do ohně, když cítí, že jsou milované.
Jednou v létě jsme se s naším klubem zapojili do úklidové akce veřejných prostranství. Děti pracovaly, až jim tekl pot po tvářích, a Češi, co chodili kolem, se nestačili divit, co se to děje (úsměv).
Co tomu říkali vaši rodiče, když jste se rozhodla pracovat v romské komunitě?
Moje babička byla…
Autor: Tereza Chumová, Kateřina Coufalová, Ondřej Janeta Datum: Pohanková – foto archiv L. Pohankové
Připraveno ve spolupráci s iniciativou Národní probuzení.
Ukázka z rozhovoru z letního dvojčísla časopisu Život víry. Lucie Pohanková v něm dále sdílí příběhy o finančních zázracích nebo uzdravení a proměně životů mladých Romů.
V novém Životě víry najdete i další rozhovory: Ten hlavní představuje Chucka Parryho. Kvůli touze potkat se s Bohem uvízl kdysi v zasněžených horách. V článku dále mluví třeba o tom, co v něm probudilo hlad po nadpřirozených duchovních projevech, a odpovídá i na otázky ohledně kontroverzí kolem sboru Bethel.
V dalším rozhovoru mluví písničkář Benjamín Drápal o skládání písní a cestách za polární kruh.
Život víry se tentokrát zaměřil na téma mladé generace a jejího místa v církvi. Proč z ní někteří mladí lidé odcházejí? Co můžeme dělat, abychom je znovu získali? Praktické tipy nabízejí Krish Kandiah, Lucie Endlicherová nebo Blanka Ježková. O tom, nakolik církev vnímají jako svůj domov, mluví v anketě sami mládežníci, svůj pohled přidávají i vedoucí mládeží.
Letošní dvojčíslo přináší bohatou dávku letního čtení: V úvodníku píše Lukáš Sztefek o tom, co způsobí jeden hořčák ve smaženici a jak řešit problém s vrzající židlí. Proč mi čtení Bible nejde a jak řešit problém se soustředěním? Tipy přináší Tyler Patty. Povzbuzení, že z hledání Boží vůle není třeba dělat vědu, nabízí J. Lee Grady. Cyril a Metoděj v pražské tramvaji? Datum spojené s věrozvěsty ožívá díky kampani „Věří celé Česko“.
V Životě víry ani tentokrát nechybí ani příběhy ze života – o hledání osobní víry dnešní mladé studentky či člena party „hárošů“ v době totality nebo příběh ženy, kterou přitahují ženy, a která se přesto vdala za muže. Dočtete se také o iniciativě smíření se sudetskými Němci na Bruntálsku, ohlédnete se za historií Křesťanských konferencí. Z různých hloubek minulosti čerpají i další články: Čemu věřil Mistr Jan Hus? Uzavřel Bůh smlouvu s Izraelem, a co o tom odhaluje dokument režiséra Mahoneyho? Virtuální rozhovor tentokrát představí spisovatelku Kristínu Royovou.
Pestrou mozaiku doplňují recenze knih, fejeton o rozhovorech, které neproběhly, zprávy o církvi u nás i v zahraničí, oznámení o chystaných křesťanských akcích a soutěžní křížovka.
Život víry lze číst v papírové podobě, v digitální podobě na webu a/nebo ho poslouchat v audioverzi. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho v různých variantách předplatit.
