S Tomášem Galdou o tom, jak v době všeobecné skepse vůči náboženství předávat lidem evangelium
Vzpomenete si na své první setkání s kurzy Alfa?
Začátky mám vlastně dva. Jednou jsme dělali Alfu pro dospělé. Přišlo docela dost lidí, několik nových lidí začalo chodit na skupinky, do sboru a celkově to bylo moc příjemné. Ale byl to takový jednorázový výstřel. Nikoho nenapadlo to zopakovat.
Podruhé jsem se s kurzy Alfa setkal v době, kdy jsem pomáhal založit mládež v Rožnově pod Radhoštěm a v Bystřici pod Hostýnem. V obou městech jsme měli mládežnické skupinky šesti až osmi lidí. Někteří z nich tam chodili, protože to od nich čekali rodiče. Neměli velkou motivaci něco dělat a být tam. Přemýšlel jsem, jak mládeže rozjet. A pak jsem si vzpomněl na Alfu pro mládež. Přišlo mi, že je to pro nás vlastně ideální prostředek, jak se zmobilizovat, dát setkávání nějakou strukturu a jak zároveň i děckám vysvětlit, že můžou pozvat přátele.
Jak Alfa mládežnické skupinky proměnila?
Spousta těch mladých dostala v první řadě základy. Zároveň se do něčeho konkrétního zapojili, skupině to pomohlo se stmelit. To bylo v začátku obrovským přínosem. Největším pozitivním dopadem bylo, že začali zvát své přátele. I když tam nikdo přímo neuvěřil, na každém kurzu byli noví lidé a někteří z nich pak chodili na skupinku. Současně začali chodit lidé, kteří byli na okraji církve. Díky Alfě jsme najednou zjistili, že vůbec existují. Obě skupinky se zdvojnásobily. Tenkrát jsem si uvědomil, že Alfa je silný nástroj pro práci s mládeží. Začali jsme ji používat víceméně každý rok.
Proč je tak výhodné Alfu používat?
Pracuji s mládeží 26 let. Nevěnuji se pouze jedné mládeži, ale působím v různých mládežích v našem regionu. A vím, jak je těžké připravit program – kvalitní vyučování, hry, chvály… Jestli je Alfa v něčem skutečně dobrá, je to její jednoduché použití. Člověk pustí video, má zpracované vyučování. Od toho se pak může kdekoli odrazit. Energie, která se jinde dává do zorganizování programů, se může dát do vztahů.
Další super věc je to, že Alfa vytváří prostor pro diskusi. Ten v církvi ani na mládežích ještě není v takové míře, jak by měl. Do Alfy se taky dají skvěle zapojit dobrovolníci. Je možné rozdělit jednoduché úkoly – jeden chystá občerstvení, další se stará o video, dva tři lidi vedou diskuse. Celá skupina je zapojená a společně na něčem pracuje.
A asi nejdůležitější přínos Alfy vidím v tom, že se skupinu – ať už je to sbor, domácí skupinka, nebo mládež – podaří posunout v přemýšlení, že tu nejsme pro sebe, ale pro druhé.
Je to vhodný způsob sdílení evangelia pro české prostředí?
Ano, myslím si, že je to nástroj, který odpovídá české mentalitě. Alfa je postavená na vztazích, na komunitě, na diskusi, je to nejjednodušší evangelizační nástroj, jaký znám. Diskuse je pro Čechy klíčová. Víc slyší na to, že můžou vyjádřit svůj názor a diskutovat než poslouchat přednášku nebo kázání. Obzvlášť mladí lidé mají obrovskou touhu se ptát a zjišťovat, proč kdo věří tomu nebo onomu. Paradoxně i lidé, kteří vyrůstají v církvi, často věří, ale vlastně ani neví proč. Kurz Alfa dává základy.
A když máte nějakou evangelizační aktivitu, Alfa nabízí možnost pokračovat. Snadno ji propojíte třeba s English campem.
Letos na podzim proběhne kampaň „Zveme Česko na večeři“. Jak důležitá je ta večeře?
Když jsem kdysi na začátku přemýšlel, na co vlastně děcka své kamarády pozvou, tak jsem si říkal, že na video. Ale už před deseti lety to nebylo ono. Dnes si pustíte video kdekoli na mobilu. Pozvete hromadu lidí na diskusi o křesťanství? Ruku na srdce, většinu lidí to nechytne. Je možné je pozvat na základě přátelského vztahu. Ale zjistili jsme, že věc, která hodně pomáhá, je jídlo. Na to se zve docela dobře. Každý někdy zajde na pizzu nebo na kafe. Proto jsme vymysleli spoustu nejrůznějších druhů občerstvení. Je to zábava i pro organizátory. Dělali jsme steaky i úplně jednoduché věci jako párky v rohlíku nebo toasty. Zkoušeli jsme třeba i sushi. Vyzkoušeli jsme pizzu, dělali jsme hranolkové vruty, zmrzlinu, vafle, burritos, palačinky, grilování. Ta nejdražší věc, jakou jsme vymysleli, byla čokoládová fontána s hromadou ovoce. A fungovala! Spolužáci přišli už jen kvůli té fontáně.
Měli jsme například i Alfu spojenou s kávou. Po setkání Alfy následovala krátká přednáška o kávě, ochutnávka různých druhů kávy a ukázka, jak se vaří.
Co ještě pomáhá, aby mladí lidé chtěli pozvat své přátele?
Nejenom pro mladé je velmi důležité, aby vznikla atmosféra, kde se budou cítit dobře. S radostí do takového prostředí pozvete kohokoli. Je to přirozené.
Alfa se od běžného církevního života liší. Co s jejími absolventy po skončení kurzu?
Přirozenou návazností je církev nebo mládež. Hrozí ale silný kulturní šok. Podle mě je ideální, když absolventi Alfy přijdou na mládež, která jim přizpůsobí program, anebo na skupinku, která bude otevřenější. Je důležité, aby se zkrátily chvály a duchovní program a zůstal prostor pro diskuse. Nemělo by se mluvit jenom o hlubokých teologických tématech, ale i o osobních, obyčejných věcech. Důležité je občas spolu i něco podniknout. Třeba víkend Alfy je zaměřený na Ducha svatého a je celý prožitkový. V dnešní kultuře je prožitek něco důležitého, lidé už moc neslyší jenom na informace.
Další možností je nějaký návazný program. Výborný je například videokurz „Jak se modlit“, který vytvořily Modlitby 24-7. Formát je podobný jako u kurzů Alfa, takže člověk může plynule přejít k hlubším duchovním tématům.
Autor: Jan Škraňka Galda Datum: 25. září 2025 foto Jan Škraňka
Ukázka z rozhovoru ze zářijového čísla časopisu Život víry. O historii kurzů Alfa v Česku píše také Tomáš Dittrich.
V časopise najdete i další rozhovory: Mark Sayers je výrazným křesťanským myslitelem současnosti. Jako australskému pastorovi by mu mohl být stav Evropy lhostejný. Přesto se už 12 let modlí za ČR. Probíhající rozvrat západní společnosti vnímá jako výzvu dělat věci jinak i jako příležitost pro Boží jednání. Sdílí ale i příběh ze života své rodiny, kterou poznamenala vážná nemoc jeho manželky.
Nejen o práci v českém křesťanském rádiu je rozhovor s ředitelkou Rádia 7 Kateřinou Hodecovou. Mluví v něm nejen o snaze vyhýbat se zbožným křesťanským klišé, touze doprovodit posluchače na jejich duchovní cestě, ale i o nedávném úrazu, který změnil její perspektivu.
Ivan Lemak dává nahlédnout, jaké to je vést ukrajinský sbor ve městě s Ruskem za humny. O tématu křesťana ve válcepíše Michal Klesnil.
Zdeněk Kašpárek v úvodníku vzpomíná, jak rozhovor o víře s posmívajícími se studenty měl nakonec překvapivý obrat. Předvolební úvahu přináší editorial Tomáše Dittricha.
Život víry zavede čtenáře také mezi české misionáře ve Střední Asii nebo mezi cestující kazatele amerického probuzení v 19. století. Nechybí ani sonda do života mesiánských židů v Izraeli, příběhy čtenářek (například o nevšedním zážitku z autobusu) nebo knižní recenze.
Číslo jako vždy doplňují vtip Pavla Bosmana, zprávy o církvi u nás i v zahraničí, aktuální náměty k modlitbám a oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Život víry lze číst v papírové podobě, v digitální podobě na webu a/nebo ho poslouchat v audioverzi. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho v různých variantách předplatit.
