Pro moderního muže není porno slabůstka, která v něm budí provinilý pocit – je to každodenní rituál. V článku na serveru Psychology Today z roku 2020 Michael Castleman odhaduje, že nezadaný muž sleduje porno pětadvacet minut denně a ten, který žije s partnerkou, okolo 7,5 minut, Autor podotýká, že udělat si přestávku na porno je pro mnoho mužů něco tak přirozeného jako dát si kávu. Pro muže generace Z, která vyrůstala s neomezenou možností cokoli si odkliknout, jsou účinky této možnosti zničující. Podobu mému pokolení dalo porno; nebo, abych byl přesnější – dalo mu nestvůrnou podobu.
Porno je ovšem složitý problém. Řešení nejsou dokonce ani pro křesťanské muže – kteří uznávají, že to není jen nějaký „zlozvyk“, nýbrž těžký hřích, k jehož vymýcení je svědomí silně motivuje – snadná a jednoduchá. U porna koneckonců nejde jen o chtíč. Roli zde hraje také izolace, stud, přílišná vystavenost digitálním nabídkám a kultura, která oceňuje instantní potěšení, ale neposkytuje k němu žádné nástroje, aby dlouho vydrželo. Žijeme ve světě, který vyvyšuje pohlavní požitek jako něco vrcholného, a pak jej nabídne se slevou jako nějaké zboží. Jsme zahlceni podněty, avšak hladovíme po vztahu. Na tuto hluboce zakořeněnou závislost neexistuje jednoduché řešení. Někdy ale – dokonce když jsme v nějakém složitém problému až po uši – je na místě se do toho pustit.
Jak porno utváří generaci Z
Nedávno jsem se na jedné střední škole jako lektor věnoval skupince kluků. Zeptal jsem se jich: „Myslíte si, že kdybyste rok dennodenně sledovali porno, že by to nějak utvářelo způsob vašeho života?“ Odpověď byla jako houska ba krámě: samozřejmě že ano. Nebylo třeba, aby jim to někdo řekl. Je to jejich realita. Pociťují frustraci, hanbu, i to, jak je to změnilo – že už nejsou takoví jako dřív. A jsou vyčerpáni.
SOUVISEJÍCÍ – Proč ženy sledují pornografii a jak může církev pomoci
Naše úvahy o pohlavních záležitostech dostávají určitou podobu: deformují naše očekávání, povzbuzují nás k vyhledávání extrémů a cvičí nás k tomu, abychom netoužili po důvěrné intimitě, nýbrž po něčem novém.
Utváří to i naše úvahy o vztazích: netoužíme po poznání druhého člověka v jeho složitosti (včetně nároků, jaké by pro nás takový vztah znamenal), nýbrž spíše po něčem předvídatelném, po potěšení, které nám monitor nebo displej poskytne na objednávku.
Utváří to i naše úvahy o nás samotných: poměřujeme se s digitálně zkrášlenými těly a dechberoucími pohlavními výkony, které hltáme, a to nahlodává naši sebedůvěru a podrývá naše sebehodnocení.
Porno je droga. Seznam vedlejších účinků a následků je nezměrný. A závislost je každodenní realitou. Může vzniknout pocit, že z toho nelze uniknout.
Položil jsem své skupince otázku k zamyšlení: „Jestliže má deset minut sledování porna vliv na podobu vašeho mozku, jaký vliv by na ni podle vás mohlo mít desetiminutové zahloubání se do Bible?“ Nepředvedli sice, jak jsem si představoval, nějaké hurá gesto, ale začali se nad takovou překvapivou realitou zamýšlet – a tváří jim probleskl náznak naděje.
SOUVISEJÍCÍ – Co dělat, když se duchovní učení zmocní vlády nad mým životem
Porno nás utváří. Bible nás však může utvářet ještě mocněji.
Porno učí jedné biblické pravdě.
Jako klukovi mi bylo hned – bez nějakého prostředníka – jasné, proč má tolik chlapů s četbou Bible problém. Někde hluboko v mysli je straší představa, že to nepomůže. Jistě, žalmista se modlil za tělesné i duchovní uzdravení: „ Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem“ (Žalm 6,3). Jenže jsem si myslel, že on měl naději, kdežto já ji nemám.
Generace Z vyrostla na instantním uspokojení. Čehokoli se nám zachce – informací, jídla, oblečení, ba i potvrzení, že společnost nás „bere“ – klik, a je to tady. Vyrůstáme na dopaminu z médií, a na všem, co nám ta chemikálie uměle jakoby dodává: pocit, že se vznášíme, laciné vzrůšo a okamžité výsledky.
Takže když si takový mlaďas otevře Bibli, přečte kapitolu a odchází bez husí kůže, bez dopaminem navoděného pocitu, že musí vybuchnout, řekne si: k čemu to je? Jestliže Bible na to, aby dokázala člověka předělat, potřebuje léta, zatímco algoritmy to dokážou v momentě, je pro něj snadné si pomyslet: tohle nikam nevede. A vykypí v něm frustrovaný vztek na Boha, který připomíná rozmazlené děcko: „Tohle je MŮJ duchovní růst, a já ho chci hned!“
Ironií je, že právě jeho zápas s pornografií zjevuje tu pravdu, o které on pochybuje: malé návyky vás hluboce utvářejí. Deset minut každodenního porna utváří myšlenkové stereotypy, posouvá tužby, mění mluvu a proměňuje vztahy. Mění lidi v předměty, intimitu v scénické představení a spokojenost v orgasmus.
Co kdyby to deset minut četby Božího slova denně – jako náhrada za deset minut porna – mohlo zvrátit? Ne instantně. Ne přes noc. Ale pozvolna, bezpečně, neseno mocí. Co kdybyste si pokaždé, když se vám zachce odkliknout porno, místo toho otevřeli Bibli? Co kdyby vás každodenní biblická desetiminutovka začala přetvářet tím, že vás implicitně – uvnitř – začne plnit svatostí místo chtíčem? Co kdyby vaše myšlení – postupně, den za dnem – začalo víc a víc držet krok s Kristem? Směrovat vaše touhy k čistotě? Obnovovat vaše naděje?
Dobrou zprávou je, že právě k tomu nás Bůh určil. Právě takhle funguje duchovní růst.
Duchovní boj o nervové dráhy
Mnoho osob mužského pohlaví se domnívá, že vysvobození z porna vyžaduje dramatický okamžik, který změní život. Ano, někdy tak Bůh pracuje. Častěji však volí pozvolnou, vytrvalou obnovu mysli.
Možná vyvalujete oči: Cože? Vy mi tu povídáte, že když budu číst Bibli, přestanu se dívat na porno? Já to zkusil. Jenže to nefunguje!
Aha, už chápu. Otevřít Bibli a čekat, že pokušení porna zmizí jako na povel, je jako nalít do plošného požáru hrnek vody. A máte pravdu – četba Bible sama o sobě nestačí. Ale je to solidní základ. A vyzbrojí vás to pravdou, zvyklostmi a nadějí, což všechno k odrážení útoků potřebujete.
Bible vás učí, abyste se obklopili společenstvím, které vás povede k vykazatelnosti (Žd 10,24-25). Abyste vyznávali své hříchy (Jakub 5,16). Abyste s důvěrou přistupovali k trůnu milosti (Žd 4,16). Učí vás modlit se bez přestání (1 Te 5,17). Upírat svou mysl k tomu, co je nahoře (Ko 3,2). Vyučuje vás o neporušitelné Boží lásce (Římanům 8,38-39). Písmo nám nepodává pouze jednorázovou informaci; napomíná nás dnes a denně.
Učinit průlom a osvobodit se od hříchu neznamená změnu života v jednom okamžiku. Znamená to denně se rozhodovat a nepřestávat bojovat.
To potvrzuje i věda. Neurologové zjistili, že opakované způsoby chování nám v mozku vytvářejí dobře prošlapané nervové dráhy. Čím více praktikujete určitý obyčej, tím snazší je ho opakovat a tím tíže se od něj upouští. [Zvyk je železná košile, praví lidové pořekadlo – pozn. překl.] Proto není porno jen tak nějaký návyk – je to hluboce zakořeněný vzorec. A pro generaci Z, která vyrůstala s neomezeným přístupem, tyto dráhy nejsou jen nějaké zapatlané pěšinky. Jsou to přímo silnice.
Není však nutno, aby jimi byly natrvalo. Opakovaná vystavenost hříchu upevňuje hříšné vzorce. Opakovaná vystavenost pravdě však může zkonstruovat vzorce nové.
Porno vycvičuje vaše nervové dráhy k tomu, abyste v lidech (zvláště v ženách) viděli věci k použití. Bible vaše nervové dráhy trénuje pro pohled na lidi jako na přesné obrazy Boha – stvořené k opatrování, oceňování a úctě, nikoli ke konzumaci (Gn 1,27).
Porno vaše nervové dráhy učí, jak kdykoli při stresu, úzkosti a otrávenosti či nudě unikat do fantazie. Bible učí vaše nervové dráhy nalézat útočiště v Bohu, který je vaší spásou a silou (Ž 46,2).
Porno u vašich nervových drah automatizuje směřování k hříchu. Abyste raději brali než dávali. Bible u vašich nervových drah pěstuje automatickou cudnou sebekontrolu. Pravou, nesobeckou lásku, ne „lásku“ poživačnou (Ga 5,22-23).
Pro generaci Z je to bitva v reálném čase. Nejlepší cestou však není jen stavět se na odpor, nýbrž pochutnávat si na něčem lepším. Potřebujeme vírou uchopit a prakticky si ověřit tyto skutečnosti: Boží láska je doopravdy lepší než chtíč. Boží tvář je krásnější než to, co předvádí pornografie. Boží přítomnost přináší větší uspokojení než onanie.
Měli bychom mít také na paměti, že nejde jen o boj duchovní, nýbrž i osobní, skupinový a tělesný. Porno nepřichází ke slovu v nějakém vzduchoprázdnu. Daří se mu v izolaci. Živnou půdou je pro ně nuda, osamocenost a absence vztahů. Právě proto utváření, o které nám jde, nemůže probíhat o samotě. Potřebujeme společenství, která se vytvářejí kolem vyznání, vykazatelnosti, povzbuzování a naděje. Přátelství, která nám dají víc než rozptýlení – obdarují nás něčí přítomností. Sbory, které nám neřeknou jen „tohle nedělej,“ nýbrž před nás postaví větší a krásnější obraz toho, co se týká pohlaví, práce, odpočinku a života, který nám přímo tělesně vyvstane před očima.
Otázka, kterou je třeba si položit
Něco vás bude utvářet. Otázkou je jen – co.
Co když v boji proti pornu nejde jen o odstranění špatného návyku, nýbrž o vypěstování lepšího? Podle pravdy totiž, zaměříte-li se denně na Písmo, vytvoří Duch svatý nové neuronové dráhy. Pozvolna, ale jistě začnete ten rozdíl vnímat. Útočiště, které jste kdysi hledali v pornu, začne blednout ve srovnání s odpočinkem, jaký najdete v Bohu. Nejenže odoláte hříšným touhám, ale dostaví se místo nich jiné. Svatá touha časem ty temné zažene.
Písmo se stane kotvou, která vám v případě pokušení dá pokoj a vyrovnanost, ukotví vás, když se vplíží pocit hanby, a když se cokoli jiného pokusí stáhnout vás ke dnu, pevně vás podrží. Není to celý boj. Ale právě tady boj začíná.
Porno nám celá léta utvářelo mysl – vytvářelo vzorce myšlení, křivilo touhy a deformovalo náš pohled na vztahy, na pohlavní život a dokonce i na nás samotné. To však dělat nesmí.
Muže generace Z utvářelo porno. Tu schopnost však má i Bible. Co z obojího bude utvářet vás?
Autor: Luke Simon pracuje na obsahové strategii pro sbor The Crossing a je v magisterském studiu teologie na Covenant Theological Seminary. Píše o generaci Z, o technice, o problematice mužství a o církvi. S manželkou Gigi žije v missourském městě Kolumbii.
Překlad Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 23. května 2025 Foto: Pixabay
1 Komentář
Karel Krejčí
Bible Vás učí …..
Ano o tom není pochyb, Bible nás učí (ovšem s nápovědou Ducha svatého) poznávat Boží dílo a stát se vědomě jeho součástí.
Na druhou stranu si ale položme otázku, proč si vlastně stále neúnavně komplikovat život vyhledáváním chyb na sobě a druhých, proč se zabývat různými „malichernostmi“, když „TO“ jako křesťané máme jisté? Jaký má smysl zaobírat se v tomto případě jedním z mnoha problémů generace Z, když vše kolem nás a včetně nás, je výsledkem Boží vůle? K čemu mi vlastně je, komplikovat sobě a ostatním život poukazováním na viditelnou degradaci lidského charakteru, když jako křesťan „TO“ mám přece jisté? Proč se poměřovat s biblickými „normami“ a klást si zbytečně vysoké laťky, když jako křesťan „TO“ mám jisté?