Magdalena Semrádová je filoložka, literární historička a teoretička, zaměřená na latinskou a polskou filologii, literární komparatistiku a dějiny slovanských literatur. Aktuálně pracuje v oblasti IT. Její texty se začaly pravidelně objevovat na internetovém magazínu Proboha! Žije v Brně a je součástí CityHouse Brno.
Jak se stane, že doktorka literárních věd testuje hrací automaty?
To je velmi dobrá otázka. Po státnicích jsem se rozhodla, že nebudu pokračovat ve svém původním oboru. Přemýšlela jsem, co dál. V tu dobu jsem měla kolem sebe hodně přátel, kteří pracovali v IT. Začalo mě to zajímat a zjistila jsem, že se lze přihlásit na kurz, který by mi umožnil vstoupit do tohoto oboru. A tím vše vlastně začalo. Díky Božímu vedení jsem po absolvování kurzu během jednoho týdne měla novou práci. Po roce a půl jsem vnímala, že je čas odejít. Nějakou dobu jsem aktivně hledala práci v jiných firmách, ale všude se mi zavíraly dveře. Často ze mě přitom byli nadšení. Bylo to hodně zvláštní. Nerozuměla jsem tomu. Pak jsem byla oslovena jednou personální agenturou přímo s touto nabídkou. Nejdříve jsem si pomyslela, že to přece nelze. Jak by to vypadalo… Nakonec jsem to ale přesto zkusila, pohovor proběhl výborně na obou stranách a brzy mi zavolali, že mě chtějí. Nebyla jsem jediná kandidátka, ale vybrali si mě. Modlila jsem hodně často za to, jestli se mám touto cestou vydat.
Jak jsi vnímala Boží vedení?
Prožívala jsem hluboký vnitřní pokoj zkusit se zúčastnit pohovoru a totéž i poté nabídku přijmout. Přiznám se ale, že před nástupem se pochybnosti objevily. A velké. Často jsem se Boha ptala, jestli mám sem opravdu nastoupit. Na bohoslužbě mi ale řekl: “Ale já Tě tam chci.” To byla pro mě dostatečná odpověď.
Potvrdilo se, že to bylo od Boha? Jak?
Ano, potvrdilo. Mám někdy naprosto nečekané rozhovory s kolegy i kolegyněmi. A zjišťuji, že několik lidí z práce Boha nějakým způsobem zná. To mě potěšilo. Snažím se být empatická a být tu pro ně, když mají nějaké otázky. Taky jsem si něčím podobným v minulosti prošla. Nepocházím vyloženě z křesťanské rodiny, i když jsem k Bohu vedena byla především z hlediska hodnot. Tatínek mi o Bohu často vyprávěl a naučil mě, jak se modlit. Do církve jsme ale nechodili.
SOUVISEJÍCÍ – V Armádě spásy se denně setkáváme s konkrétními lidskými příběhy
Co si myslíš nyní už s lehkým odstupem o kotrmelcích ve své profesní kariéře?
Trochu mě mrzí, že jsem IT neobjevila dříve. Cítím se v něm jako ryba ve vodě. Vnímám to jako jistý proces. Prošla jsem různými typy zaměstnání například jako kustodka, knihovnice, nebo lektorka češtiny. V tomto oboru jsem se ale opravdu našla.
Jak jsi v těch situacích poznala Boha, Jeho charakter?
Já bych se sama od sebe v IT asi neobjevila. Směřoval mě tak, aby se to podařilo. Když mě poprvé napadlo, že bych to mohla zkusit, v podstatě hned jsem tu myšlenku zaplašila. Ale vedl si mě dál svou cestou.
Myslíš, že se někdy k literatuře vrátíš?
To se vlastně děje posledních několik měsíců. Začala jsem se věnovat tvorbě fejetonů a mám i další plány. Například pracuji na románu o mém dědečkovi, který měl těžký život. Mimo jiné zažil bombardování za druhé světové války. Díky Bohu bez újmy. Literatura je pro mě vášeň. Ale k bádání jako takovému se pravděpodobně nevrátím.
Čekáš na další výzvy?
Ano a těším se na ně. S Bohem jsem zažila už několik životních výzev. Vím, že s Ním je zvládnu. Někdy to je opravdu pestré. Ty situace mě ale posouvají dál.
Co bys nejraději dělala, kdyby to bylo jenom na Tobě?
Nejraději bych pracovala na částečný úvazek v IT a zbytek se živila psaním. Psaní mě baví čím dál tím víc.
Autor: Hana Piknerová Datum: 3. ledna 2026 Foto: Facebook
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
