Poslání KMS? Rozvíjet spolupráci založenou na důvěře

Stál jsi u počátků Křesťanské misijní společnosti, s přestávkou jsi byl 25 let jejím tajemníkem. Co podle tebe byly největší milníky v historii KMS – a co z nich bychom si měli uchovat do budoucna?

Takových momentů bylo víc. Kromě samotného vzniku KMS – který se protnul se sametovou revolucí (což nikdo neplánoval) a u kterého jsem nebyl, protože jsem nastoupil až více než rok poté – to určitě byl Pochod pro Ježíše, první velká akce. Podařilo se zapojit široký okruh církví, vytvořit národní výbor z jejich zástupců. První pochod byl asi do té doby největší veřejné společné vystoupení křesťanů v naší zemi. Pochody se pak opakovaly mnoho let.

Dalším milníkem byly satelitní evangelizace pořádané Billy Graham Evangelistic Association. KMS byla požádána o koordinaci. To nebylo samozřejmé – vztahy mezi letničními, charismatiky a klasickými evangelikály nebyly v té době nějak hluboké a to, že KMS byla o tuto koordinaci požádána, byl projev velké důvěry 

Samostatným fenoménem byly Křesťanské konference. Vzpomínám na tu s Derekem Princem v roce 1994. To jsme naplnili Lucernu, a ještě jsme museli zájemce odmítat. 

Uchovat bychom měli spolupráci založenou na důvěře a vztazích církevních vedoucích a zapojení místních sborů. Něco, co přesahovalo skutečnost, že někde Bibli rozumíme rozdílně a něco v našich sborech děláme různě.

Vidíš v nějaké oblasti, že se KMS nepodařilo naplno uplatnit svůj potenciál, popř. proč? Co by se dalo v nadcházejícím období udělat jinak?

Zdá se mi, že jsme v určité chvíli nedokázali zareagovat na měnící se dobu. Na konec velkých akcí a narůstající nabídku křesťanských akcí. Dále to byl třeba konec přílivu nových lidí v devadesátých letech, pokles ochoty pomáhat jako dobrovolníci, pokles zájmu číst a nárůst zájmu o videa. Na vše jsme reagovali, ale někdy opožděně. I když se podařilo omlazovat redakční radu, předat místo šéfredaktora ŽV, omladit Užší výbor, měli jsme některé věci dělat rychleji. Prostě více slyšet Boha a více být prorockým hlasem.

Naprosto jsme nebyli připraveni na odchod sborů Jednoty bratrské z KMS a změnu směru této církve na přelomu století. Z tohoto oslabení se KMS vzpamatovávala dlouho a některé následky nás provázejí dodnes.

Jak vnímáš posun ve vztazích, komunikaci a spolupráci mezi evangelikálními církvemi v uplynulých 35 letech? Je ještě prostoj pro rozvoj? 

V devadesátých letech to byl obrovský průlom, že se komunikovalo a spolupracovalo. Potom jsme si na to zvykli, přibylo vlastních zájmů a opět se vrátila obava, že když budou lidé jezdit na jiné akce než akce vlastní církve, tak o ně jejich církve přijdou. A zdá se, že čím méně je nových křesťanů, tím více je aktivit. 

Myslím, že vztahy jsou korektní, ale je určitě prostor pro jejich prohlubování, sdílení zkušeností a praktickou spolupráci. Stále je nás v naší zemi málo, a představa, že jedna církev nebo jedno hnutí přinese změnu, je naivní. Takže máme kam růst.

Je dnes církev jiná? Jaké z toho pro KMS vyplývají výzvy do budoucna?

Určitě. Možná jsme se v devadesátých letech prali se „spirituální úchylkou“ – myšlenkou, že když se budeme více modlit a číst Bibli, vše půjde samo. V poslední době se možná více pereme s „úchylkou technokratickou“ – když budeme mít dobrý management (v církvi raději použijeme vůdcovství), dobré projekty, krátké bohoslužby, dobře upravený sál a dobrou kávu, církev poroste nějak sama. Ani jedno z toho myslím není pravda.

Církev ztrácí nadšení devadesátých let – samozřejmě nikoli plošně, ale žijeme si celkem dobře a rádi bychom si žili ještě lépe.

I do církve pronikl fundraising a reklama; množství peněz na aktivity více než s náplní souvisí se schopností dobře napsat projekty a žádosti. Více se očekává profesionalita a image.

Kultura se mění. Generace si navzájem rozumějí stále méně. Nikoli že by dříve nebyla generační napětí, ale zdá se mi, že narůstají. Společnost je nemocná – virtuální vztahy nemohou nahradit vztahy osobní. Technologie nám mohou pomoct, nebo nás mohou poškodit. Raketově přibývá jednočlenných domácností a lidí, kteří plánovitě nechtějí mít děti.

KMS potřebuje na tento vývoj reagovat – technologicky, kulturně, ale hlavně duchovně. Potřebujeme od Boha zjevení, jaký je náš současný úkol, a moudrost, jak ho prakticky naplnit.

Co bys KMS přál do budoucna? Kde bys ji rád viděl např. za deset let?

Přál bych jí vedení, které bude mít v církvi takovou důvěryhodnost a autoritu, jakou mělo na začátku. Nové lidi na ty pracovní pozice, které potřebujeme obměnit nebo které vznikají. Profesionalizaci v tom dobrém slova smyslu. Nadšené podporovatele a uživatele akcí, časopisu, knih.

Za deset let bych rád viděl výrazný nárůst odběratelů digitálního Života víry včetně audia, akce zaměřené na aktuální potřeby církve, prorocký hlas konfrontující i povzbuzující církev. Aby KMS neupadla ani do jedné ze zmiňovaných úchylek a současně si z obou trendů vzala to nejlepší.

Autor: Tomáš Coufal Datum: 29. prosince 2025 Lubomír Ondráček, foto Tomáš Coufal, Život víry

Převzato z prosincového čísla časopisu Život víry. Vánoční číslo přináší téma Andělé a my. 

Jsou andělé jen vánoční ozdoba, nebo „Boží tajní agenti“? Co o nich lze nalézt v Písmu? Máme je nějak „aktivovat“ nebo přivolávat? A jakou roli hráli nebeští poslové ve vánočních událostech? Nad těmito otázkami se zamýšlejí Jakub Limr a Michal Klesnil. Zkušenost s neobvyklým setkáním těsně před pokusem o sebevraždu přidává Petr Němec. Téma doplňuje kreslený vtip Pavla Bosmana.
V aktuálním čísle najdete rozhovor s prvním romským nemocničním kaplanem v ČR Reném Ferkem. Býval známým pouličním rváčem a narkomanem. V rozhovoru vzpomíná na to, jak kdysi pozval amerického misionáře na diskotéku a jak to přispělo k obratu v jeho životě. Mluví o předsudcích ve světě i v církvi, o ztrátě dítěte nebo o své touze budovat nové romské vedoucí. 

Další rozhovor v čísle, s Jakubem a Dagmar Güttnerovými, je o tom, že manželství vždycky může být krásnější. Otce luterského pietismu Johanna Arndta představuje virtuální interview.

Chce Bůh, abychom byli silnější, schopnější, obdarovanější? O tom píše v dalším článku Lubomír Ondráček. A Tomáš Dittrich se zamýšlí nad možným budoucím pronásledováním.

Čtenáři sdílejí příběhy ze života – například o setkání s Ježíšem na zasněžené ulici nebo ve vězení. Za hranice naší země zavede článek o íránské podzemní církvi a o tom, co se od ní můžeme naučit. 

Poslední číslo tohoto roku doplňují vánoční povídka, silvestrovský fejeton a soutěžní křížovka. Nechybí ani zprávy o církvi u nás i v zahraničí, aktuální náměty k přímluvným modlitbám a oznámení o chystaných křesťanských akcích.

Život víry lze číst v papírové podobě, v digitální podobě na webu a/nebo ho poslouchat v audioverzi. Je možné si koupitjednotlivá čísla nebo si ho v různých variantách předplatit. 

Do 31. 12. 2025 navíc probíhá soutěž pro předplatitele o hodnotné ceny.