Ředitel humanitární organizace ADRA Radomír Špinka po 10 letech předává vedení. Bilancuje své zkušenosti, příběhy z krizových momentů i osobní svědectví víry, které formovaly jeho cestu 10 let na této vedoucí pozici a více než 25 let v organizaci ADRA.
Radku, když jsi před 32 lety v roce 1993 přijal „nenápadnou“ možnost pracovat v rámci civilní vojenské služby v Adře ve Frýdku-Místku, asi tě nenapadlo, kam tvoje služba lidem jednou vyústí: do 8 let strávených s Adrou v zahraničí, a pak od roku 2007 zamíříš na delší čas do české Adry, kde jsi v roce 2015 přijal nabídku vedení této humanitární organizace.
1. Když se ohlédneš zpět – jaká tři slova tě napadnou nejdříve?
Lidi, mimořádné události a vděčnost.
A já bych ještě možná doplnila 4. slovo: „poslání“ – tak to u tebe totiž vnímám – pomoc lidem v nouzi jako celoživotní poslání. Vedení organizace pro tebe nikdy nebylo jenom o manažerské pozici, ale především službou – lidem i Bohu.
2. V čem ti následování tvého osobního poslání změnilo život?
Přineslo mi nadhled, učení se toleranci k lidem, nejen obecně, ale zejména k lidem z jiných kultur, možnost uspořádat si „zavčasu“ životní priority, získání cenných zkušeností v terénu, a pak i v administrativě ředitele. Cítím se obohacený mnoha vztahy s lidmi, které bych nikdy nepotkal. Naučil jsem se přemýšlet a dívat se na svět globálně, nejen ze svého mikropohledu.

Jsem určitě více vděčný. Uvědomuji si, že žijeme v krásné, bohaté a požehnané zemi. Zároveň jsem se na mnoha místech naučil vystačit s málem, skromněji.
Splnilo se mi moje dětské přání pomáhat a sloužit užitečným způsobem lidem v zahraničí. Dnes si uvědomuji, že když si člověk něco moc přeje, a zároveň tomu jde (např. mým studiem angličtiny v Anglii) naproti a modlí se za to, tak se to může splnit.
3. Když se podíváš na své první momenty ve funkci ředitele ADRA ČR – z čeho jsi měl největší obavu?
Obav byla celá řada : jestli a jak to zvládnu – přebíral jsem totiž Adru v nelehké personální situaci. Dále není pro mě komfortní vystupování v médiích, obával jsem se, jestli budeme mít dost peněz na financování provozu a pomoc lidem, zda najdu dost odborníků – protože naše práce je i o řadě odborných pozic… Říkal jsem si, jestli přežiji rok, bude to úspěch .
4. Nastaly během 10 let tvého vedení chvíle, kdy jsi měl pocit, že je to nad tvé síly?
To asi nenastalo, ale mnoho období bylo mimořádně náročných – tornádo, opakované povodně, covid, nejnáročnější byla ukrajinská krize. To jsme snad poprvé v historii Adry realizovali v rámci jedné mimořádné události souběžně pomoc lidem doma i v zahraničí, a to ve velmi hektickém tempu a denně překotně se měnící situace.
Lidé přestanou mimořádné události typu tornádo, povodně za 1-3 měsíce obvykle sledovat, ale pro nás v Adře navazující pomoc lidem trvá 1 rok či několik let. Takže od covidu je to takový kontinuální tok mimořádných událostí, kterým se neustále věnujeme. K tomu ale musí běžet všechny dosavadní schválené zahraniční projekty i dobrovolnická centra. Takže ano, objem práce za posledních 3-5 let byl mimořádně velký.

5. Co ti pomohlo překonat náročné chvíle?
Vědomí, že Pán Bůh je nad tím vším, ujištění o Jeho vedení. Také celá řada lidí, kolegů, ochotných dobrovolníků, podpora dárců – člověk vnímal, že na to není sám.
I to, že je ADRA založená křesťanskou církví, a mohl jsem se o vedení církve, sbory i jednotlivce opřít.
A myšlenka, že každý den má 24 hod. – pomohlo mi to udržet si mentální zdraví s nadhledem, že nemusím vše zvládnout za jeden den, i když mám pocit, že všechna ta práce je potřeba. Pracovat krok za krokem. Aby člověk vydržel, protože práce v Adře není běh na krátkou trať, ale maraton.
6. Když srovnáš roky náročné práce v terénu v zahraničí a nelehkou roli ředitele veřejně známé humanitární organizace – v čem to je jiné a v čem stejné?
Rozdíl je v kontaktech – v terénu je člověk více v osobním kontaktu s příjemci pomoci. Také jde o pro mě zajímavé poznávání nových kultur, ale i častý život s nefunkčními základními věcmi – elektřina, bydlení ve stanu několik měsíců apod.

Práce ředitele je naproti tomu o schůzkách s řadou lidí, řízení lidí, administrativní mravenčí práci, a především o mnohem větší zodpovědnosti: ředitel nemá zodpovědnost jen za jeden projekt (jako v terénu), ale v důsledku za stovky projektů a velkou řadu lidí.
7. Která mimořádná událost během tvé české „mise“ byla pro tebe osobně nejtěžší?
Byla to právě Ukrajina – tou šíří, dlouhodobostí, nejistotou, kdy to skončí, což přináší obtížnější plánování a rozvržení pomoci… vědomí toho, že naši kolegové v ADRA Ukrajina jsou ve stálém ohrožení života a pomáhají lidem ve velmi náročných podmínkách. I oni mají své rodiny zasažené válkou, slyší stovky traumatizujících příběhů, které ale nekončí…Ostatní mimořádné události jako tornádo, povodně proběhnou, je „konec“, a my pracujeme v bezpečí na pomoci lidem. Už se od data události vše posouvá každý den jen k lepšímu. U ukrajinské krize je to jinak…
8. Kdy jsi naopak zažil okamžik velké radosti nebo naděje?
Není to jedna velká radost, ale spíše radostnou úlevu pokaždé cítím, když se podaří zvládnout další rok, nejsme ve ztrátě, audity jsou v pořádku. Rád se vždy setkávám s týmy a dobrovolníky na dobrovolnických centrech, s našimi dárci. Potěší mě různá regionální či státní ocenění dobrovolníků.
Stále mě naplňují výjezdy na monitorovací cesty a přímá setkání s příjemci pomoci, kdy vidím zblízka, jaký má naše pomoc dopad na jejich život.

Také mi udělaly radost nové kanceláře Adry v domě na ulici Markova, kam jsme se před několika lety přestěhovali z Klikaté, která se nacházela u sběrného dvora plného hluku a prachu.
Vážil jsem si osobní návštěvy prezidenta ADRA International Michaela Krugera, který se v květnu 2022 zúčastnil oslav 30 let založení ADRA ČR. V témže roce jsme také jako česká ADRA uspořádali v Praze summit finančních ředitelů ADRA, kteří přijeli z mnoha desítek kanceláří doslova z celého světa.
9. Jak se práce humanitární organizace ADRA změnila za posledních 10 let?
Výrazně jsme vyrostli v počtu lidí, které zaměstnáváme: na konci roku 2024 nás bylo 217, ale např. v roce 2022 jsme zaměstnávali 528 zaměstnanců na různé úvazky a pracovní poměry. Také objem vybraných darů se 3-4 x násobil na cca 200 – 250 mil. Kč ročně (319 mil. Kč v roce 2022), připravili jsme procesní změny a HR směrnice, máme mnoho nových IT systémů, používáme CRM dárcovský systém.
Mnohem více se při projektech dbá na ekologii, ekonomii, užitečnost a dopad celého projektu, na jeho dlouhodobost, na schopnost lidí převzít vlastní zodpovědnost a nebýt závislí na pomoci. Humanitární či rozvojová pomoc se obvykle již nepřeváží, ale distribuují se věci z místních zdrojů, aby se podpořila lokální ekonomika, nebo potřební lidé dostanou vouchery či hotovost a nakoupí si, co přesně potřebují. Síť ADRA také nyní mnohem více spolupracuje než před lety.
10. Co považuješ za největší „úspěch“ Adry za tvého působení?
Že se podařilo vše zvládnout, dobré jméno Adry vybudované mými předchůdci udržet a také díky práci dalších lidí v Adře rozvinout – máme 15 dobrovolnických center ADRA, 37 charitativních obchodů, získali jsme peníze z ECHO projektů. V Evropě jsme nyní 3. největší kanceláří v objemu spravovaných financí a 1. v počtu zaměstnanců (z 30 ADRA kanceláří).
A proto jsme za posledních 10 let mohli pomoci lidem ve více než 50 zemích, v mnohých regionech i opakovaně.
11. Co ty sám ses v této vedoucí pozici naučil, rozvinul?
Trpělivosti, nadhledu, a ještě větší důvěře v Pána Boha. Stále se učím balancovat mezi tím dát lidem zodpovědnost, svobodu a zároveň vyžadovat pracovní nasazení a výsledky. Musel jsem se naučit převzít zodpovědnost za velké množství procesů a souvislostí, a zároveň vše strategicky plánovat a promýšlet.
12. Jsme obklopeni dennodenními zprávami o válkách, přírodních katastrofách, lidském sobectví, chamtivosti a bezohlednosti – co tobě osobně pomáhá nerezignovat na pomoc a službu lidem, která se zdá jako „kapka v moři“?
Pomohla mi osobní zkušenost v terénu. Nevidět to z globálního pohledu, kdy pomáhat konkrétním pár lidem může vypadat „marně“, ale vidět jednotlivé lidské příběhy. Zároveň mi pomáhá i informace z Bible, že„potřebné, chudé tu budete mít vždycky (Mat 26,11), i že budou války (Mat 24,6) …“
O stálém smyslu pomoci mě ujišťuje i moje zkušenost a vědomí, že naše pomoc má skutečný dopad. Připomínám si příběhy lidí, se kterými jsem se při pomoci setkal.

13. Máš nějaký oblíbený verš, který tě na osobní či vedoucí úrovni provázel?
Ano, veršem, který mě opakovaně posiluje, je Jozue 1,9 (Český studijní překlad):
Vždyť jsem ti přikázal: Posilni se a buď odvážný, neměj strach a neděs se, protože Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš.
14. Inspiroval tě a dodal ti sílu či naději pro další práci příběh některého příjemce pomoci?
Za ty roky to byla celá řada lidských příběhů. Ale vyzdvihnu svoji poslední monitorovací cestu, která proběhla v červenci na Ukrajině. Měl jsem možnost navštívit tzv. kolektivní centra, která slouží jako dlouhodobé ubytování pro lidi, kteří v důsledku války přišli o svůj domov.
Zůstaly mi v hlavě kontrastní obrazy: na jedné straně nedostatečný komfort a soukromí obyvatel, na druhé straně jejich zářící oči a opakovaně vyjadřovaná vděčnost za vše, čím se nám podařilo jejich situaci zlepšit – topení, vybavení kuchyně, jídlo… Nebo vděčnost vedení školy či obcí za zprovoznění vrtů a dodávek pitné vody, aby lidé a žáci konečně zase měli pro nás „běžný základ“ – pitnou vodu v kohoutku. Jejich radost, vděčnost a užitek pomoci mi zůstanou v paměti.

15. Když se podíváš do blízké budoucnosti – co je podle tebe největší výzvou pro ADRA Česká republika v příštích 5-10 letech?
Celý neziskový sektor se velmi proměňuje. Rok 2025 byl zásadní – celosvětově je nyní kvůli globálním politickým rozhodnutím v sektoru o 1/4 peněz méně = prostředí je mnohem více konkurenční, je potřeba být ještě více profesionální, zvládnout vše s menšími náklady, zároveň při nutně vyšších nárocích na lidi, které ale nejsme schopni zaplatit na úrovni komerčního sektoru.
Klíčové je, že méně peněz půjde na rozvojovou pomoc, spíše to bude pomoc humanitární, to bude zásadní změna pro strategická rozhodnutí Adry. Bude zcela zásadní mít stabilní partnery mezi firmami, nespoléhat na vládní zdroje a jejich zájem podporovat dlouhodobé zahraniční projekty. Osobně bych si přál, aby se podařilo udržet naše aktuálně odborně i lidsky velmi kvalitní zahraniční oddělení v plném rozsahu i dlouhodobě fungující dobrovolnická centra.
16. Jaká by ADRA měla zůstat a v čem by se naopak třeba měla změnit?
Zachovat si svoje DNA nezištného pečovatele, být stále spojena s dobrovolníky, pomáhat lidem doma i v zahraničí. Mohla by hledat nové příležitosti v oblasti sociálního podnikání, které se otevřely.
17. Co bys chtěl říct lidem, a zejména mladým lidem, kteří dnes přemýšlejí o službě/práci v humanitární oblasti?
ADRA svým rozsahem i obsahem práce potřebuje, a stále bude potřebovat, celou řadu odborníků – specialisty na PR, fundraising i sociální sítě, grafika, logistika, účetní, odborníky na IT, i na psaní a řízení zahraničních projektů. Mým úhlem pohledu tato práce dává smysl, přinese člověku přes její náročnost radost, přispívá k důstojnějšímu životu lidí, tak jak to Pán Bůh zamýšlel. Vyzval bych mladé lidi, ať se toho nebojí – ocenění není až tak vysoké, ale získané zkušenosti a vědomí smyslu pomoci jsou trvalé.
18. Co pro tebe zůstává tou největší „odměnou“ za celé ty roky služby?
Úsměvy lidí, pocit, že se podařilo mnoho věcí posunout, že jsme v oboru respektovanou, a pozitivním způsobem známou, organizací, která má důvěru úřadů, regionálních partnerů i široké veřejnosti.
Věřím, že jsem svůj vnitřní závazek vůči jménu a poslání organizace ADRA dodržel. S klidným svědomím ji tedy předávám dále, a to mojí kolegyni a vedoucí ekonomického oddělení Mirce Čančíkové Illetškové, která byla mojí zástupkyní po celou dobu mého fungování. Přeji jí, ať ji i celou Adru provází Boží požehnání a podaří se v nových časech Adru dále posouvat.
Děkuji tímto způsobem za spolupráci i těm zaměstnancům a dobrovolníkům, kteří za celé ty roky byli mojí podporou a mohl jsem se na ně s důvěrou spolehnout.
Děkuji za rozhovor. Ať tě Pán Bůh dál vede, ať tvé „poslání“ bude vypadat jakkoliv.

Po mnoha letech se Radomír Špinka loučí s vedením i prací v ADRA ČR, ale ne s posláním pomáhat lidem. Humanitární práce není podle něj jen otázkou profesního povolání, ale především životního postoje – být připraven žít s otevřenýma očima, srdcem i rukama, a pomoci tam, kde je potřeba. A i když odchází z ředitelského křesla, věří, že jeho příběh a zkušenost budou dál inspirovat ty, kteří tu také chtějí být pro druhé.
Martina Špinková



