Zaznamenali jste na vašich nedělních dopoledních bohoslužbách nárůst přítomnost mladých mužů? Nejste sami. Poprvé za desítky let chodí do církve pravidelně více mužů než žen (pokud jde o USA, hovoří zprávy o třiačtyřiceti procentech pravidelných návštěvníků oproti pouhým šestatřiceti procentům návštěvnic), a týž trend se projevuje též ve Spojeném království.
Za toto pokojné probuzení bychom měli Boha chválit a dychtivě tyto nové bratry ve svých shromážděních vítat.
Současně bychom se ale měli opatrně ptát, co tyto mladé muže do církve přivádí. Co hledají? Jsme připraveni přijímat je takovým způsobem, aby se na celý život stali Ježíšovými učedníky? Součástí jejich motivace je pravděpodobně současná „krize mužství“, která probíhá v západní kultuře.
To představuje skutečné příležitosti pro probuzení – avšak též různá nebezpečí.
Mužství v krizi
Tato krize v současné západní kultuře neušla mnohým pozorovatelům. Ať už za jejího viníka považují „jedovaté mužství“ nebo „epidemii mužské osamělosti“, guruy, kteří propagují kulturu výkonnosti, spěchu a úspěchu, nebo skutečnost, že velké procento mladíků „má problém se vstupem do dospělosti“, shodují se širokou měrou v tom, že v životě mladých mužů na dnešním Západě se cosi zadrhlo. A k takovému pojetí se sám jako mladý muž přikláním.
SOUVISEJÍCÍ – Teologická vize pro vedení nastupujícího pokolení k učednictví
Stěží bychom našli dobu, která by vnášela více zmatku do úkolu být mužem. Která by naléhavěji vyvolávala otázky, co to znamená být mužem, jak být mužem dobrým a jak nalézt správný směr v houští předností a nedostatků mužství. Zmatení a frustrovaní mladí mužové hledají smysl života všude, kde se jen dá. Někteří v neostoicismu; jiní následují guruy, kteří je navádějí, aby „sami manifestovali své mužství“, což je vrhá do extrémních a neudržitelných způsobů života. Další utápějí svou nejistotu v nějaké hluboké závislosti a dokážou jen bezmocně přihlížet, jak je hazard, pornografie a hráčství na internetu olupuje o skutečný život.
A uprostřed všeho toho chaosu hledá stále více mladých mužů pomoc v církvi.
Přitažlivost tradice
Vloni uvedl list The New York Times významný možný důvod tohoto jevu: dnešní mladí muži se přiklánějí ke konzervatismu, kdežto mladé ženy k progresivismu.
Právě na pozadí kulturního dění, které zanechává v mladých mužích zmatek v otázce jejich mužství, se pro ně tradicionalistické prostředí církve přirozeně stává přitažlivým. Ve zmíněném článku podává vedoucí duchovní služby pro vysokoškoláky na Kalifornské univerzitě v městě Irvine Derek Rishmawy vysvětlení: „V náboženství je zakódována pravicovost a větší tradicionalismus.“
Křesťanská církev představuje tradiční, konzervativní hodnoty, které jsou pro mladé muže stále přitažlivější. Táhne je to ke společenstvím, která stavějí na přední místo jednotku zvanou rodina i odlišné role a odpovědnosti mužů a žen v manželství a která muže vyzývají k odvážnějšímu a počestnějšímu životu.
Zatímco světské západní hodnoty plodí v mladých mužích zmatek a frustraci, stává se pro ně – v jejich hladu po významu, cíli a jasné identitě – opačná kultura křesťanské církve stále vyhledávanějším přístavem.
Je v tom skryt potenciál něčeho nádherného – možnost, že se v nadcházejícím pokolení rozhoří dalekosáhlé probuzení. Přesto však máme důvody mít se na pozoru.
Nebezpečí „kulturního obrácení“
Pověstný ateista Richard Dawkins přišel loni s čímsi podivným, když překvapivě přiznal: „Považuji se za kulturního křesťana.“ Co tím mínil? Tento muž dozajista není vyznavačem křesťanské věrouky. Zde je jeho výklad:
Věřící nejsem, existuje však rozdíl mezi postojem věřícího křesťana a křesťana kulturního. … Mám rád chvalozpěvy a vánoční koledy, a v křesťanském étosu nacházím jakýsi pocit domova. Mám pocit, že v tomto smyslu jsme křesťanskou zemí.
SOUVISEJÍCÍ – Vylití evangelia prosperity v Jižní Africe
Tento postoj je v posledních letech na vzestupu. Vlivné osobnosti jako Jordan Peterson a Dennis Prager, jimž je vlastní sklon hájit tradiční „západní“ hodnoty, se stále více stavějí na stranu křesťanů, i když se nehlásí k víře. Autoři podcastů jako Joe Rogan a Konstantin Kisin, kteří mají vliv na mladé muže, prohlásili, že chodí do církve a „oceňují její dobrodiní“.
Podobně některé mladé muže přitahuje na církvi právě to, že její kultura počítá s rizikem, že je nepovede k ničemu jinému než ke kulturnímu obrácení. Klidně se zamilují do církevního ovzduší a tradic, nikdy se však nenaučí milovat a poslouchat osobu Ježíše Krista.
V nedávné epizodě podcastu Bod zlomu debatují John Stonestreet a Shane Morris o tom, že se může stát, že se mladí muži vrátí do církve z nesprávných důvodů: „Neměli bychom jim církev nabízet jako nějaký „solidní“ společenský klub, nýbrž jako místo, které náleží Bohu veškerenstva, a víru jako cestu k tomu, aby v poddanosti laskavé Kristově vládě zahlédli vše, co náleží k životu a k realitě.“
Církve, které zažívají příliv mladých mužů, by měly zajistit, aby se z jejich shromáždění nestal společenský klub, který by tyto mladíky podněcoval k vzpurnému a zlostnému, chlapáckému kulturnímu válečnictví. Sbory – i ty, které se hlásí k reformované tradici – by mohly podléhat pokušení smiřovat se s určitým typem „křesťanství svalovců“, které u mladých mužů posiluje pýchu a sklon ke vzteku.
Síla pravého učednictví
Pokud nám záleží na tom, aby u mladých mužů, které třeba k církvi přitahují „nesprávné“ důvody, docházelo k duchovnímu znovuzrození a ne k pouhé kulturní konverzi, musíme být připraveni je vést k vážně míněnému a nekompromisnímu učednictví.
Všichni Ježíšovi učedníci ostatně svého Mistra nenásledovali z „dobrých“ důvodů. Mnozí doufali, že dosáhnou mocného či vlivného postavení, nebo že svrhnou okupační režim římského císařství. Zpočátku u nich nešlo o správné záměry. Ježíš jim však proměnil srdce. Právě to je dílem skutečného učednictví. Ježíšova výzva adresovaná prvním učedníkům měla otevřený konec: „Pojďte a uvidíte!“ (Jan 1,39).
Když mladí mužové „přicházejí a vidí“, oč vše v církvi jde, měli bychom být připraveni je konfrontovat ne s nějakým vágním „kulturním pocitem“, nýbrž s konkrétní výzvou: Chceš žít v podřízenosti Kristu, zapřít sám sebe a denně na sebe brát svůj kříž?
Měli bychom tyto mladíky přivítat zapojením do přísného učednictví, které zahrnuje biblická pojetí „mužství, které má podobu kříže“, což jim pomůže uniknout nástrahám jiných, lákavých „vidin“. Naše vedení k učednictví by jim mělo připomenout, že největší jsou v nebeském království ti, kteří se ponižují a slouží jiným (Matouš 23,11) podle vzoru hluboké pokory Kristovy (Filipským 2,5-11). Takováto pokorná podřízenost přirozeně není pro mladé muže lákavá, je však podstatnou podmínkou zbožného, biblického mužství.
Odpověď tomuto pokolení zmatených a hledajících mladých mužů je pro nás neuvěřitelnou příležitostí. Kultura církve je již přitahuje; nyní je zvěme k poslušnosti Kristu.
Autor: Benjamin Vincent (držitel hodnosti magistra svobodných umění z Talbotovy teologické školy) je mladý pastor, středoškolský učitel a spisovatel na volné noze. Strávil několik let jako učitel a pastor v oblasti Los Angeles. Více z jeho spisovatelské činnosti najdete na serveru Christianity Today nebo jeho sledováním na Substacku.
Překlad: Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalition https://www.thegospelcoalition.org/article/young-men-christ-culture/
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
